Nejčtenější články
Ctihodná Myrtidiotissa, asketka z Klissoury

Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část I. - úvod

O nové eklesiologii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje

14. září: ke svátku Povýšení Svatého Kříže

o. Jiří Ján: Cesta k „Velkému a svatému sněmu“ Pravoslavné církve





























Zasílání novinek
Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, zadejte svoji e-mailovou adresu:

ZE ŽIVOTA NAŠÍ CÍRKVE > Zprávy a události > Biskup Kliment gardikijský: Promluva na společné slavnostní archijerejské svaté liturgii řecké a rumunské pravoslavné starostylní církve

Biskup Kliment gardikijský: Promluva na společné slavnostní archijerejské svaté liturgii řecké a rumunské pravoslavné starostylní církve

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, amen!

Nejctěnější prvohierarchové,
ctihodní biskupové a drazí otcové,
milovaní bratři a sestry v Kristu,

radost a duchovní potěšení naplňuje srdce nás všech, kteří se účastníme této slavnostní mnohočetné archijerejské svaté liturgie sjednocení, jíž předsedají nejvyšší představitelé řecké a rumunské pravoslavné starostylní církve, arcibiskup Kallinikos a metropolita Vlasios.

Společně sjednocujeme naši úctu, modlitby a prosby k dnes oslavovaným Všem svatým, kteří jsou sjednoceni v nebesích s Bohem a mezi sebou navzájem, a již zakoušejí duchovní slast v Církvi prvorozených. 

Svatí, kteří se za svého života ukázali být plody přítomnosti, moci a působení Ducha Svatého zde na zemi, nyní odpočívají v příbytcích spravedlivých v náruči Boží. Bez přestání oslavují Třísvětelné Světlo Jednoho Božství a vyzývají nás, abychom i my vzdávali díky a oslavovali našeho Boha, který je tak "podivuhodný ve svých svatých". Neboť Bůh je ten, který dal odvahu a sílu svým pravým služebníkům, aby mohli prokázat tu neuvěřitelnou vytrvalost a statečnost ve svých mučednických zápasech a asketických bojích. "Neboť Bůh dá moc a sílu svému lidu." Bůh jakožto nevyčerpatelný pramen spásy, osvícení, slitování a dobroty poskytuje štědře Svou pomoc všem lidem. Ovšem nakonec ji přijímají a mají z ní užitek pouze ti, kteří jsou k tomu svojí dobrou vůlí otevřeni a svými skutky prokazují víru a lásku k Bohu.

Všichni svatí jakožto účastníci štědrých Božích darů vyznávali s odvahou a veřejně před celým světem "dobré vyznání" víry a ctnostného života v Kristu v nich přebývajícím. Skutečně si zamilovali našeho Pána a z lásky k Němu v sobě ukřižovali "starého člověka" vášní. Byli připraveni obětovat své nejmilovanější blízké, oblíbené předměty a nakonec i sám život jenom proto, aby zachovali zbožnost a Bohu-libý život. Vyznávali pravdu pro slávu Boží a pro osvícení ostatních lidí. Statečně postavili na odpor vždy, když byla pravoslavná víra v ohrožení, když ji ostatní zaprodávali nebo když někdo opovrhoval a pošlapával věčný zákon Boží.

Žijíce zde na zemi očekávali Boží dary a nevyjádřitelnou Boží slávu v nebesích. Postupně prošli skrze očištění, osvícení a zbožštění. Zůstali neochvějně věrni pravé víře a čelili všem pokušením trpělivě až do konce. To vše konali, aniž by se nechali ovlivňovat názorem většiny, bez ústupků, kompromisů a nezákonných oikonomií. Více než ostatní lidé milovali Boha a jeho Církev. Milují také nás, modlí se za nás, ochraňují nás a očekávají nás v nebesích.

***

A hle, naše dnešní společné liturgické shromáždění nám přináší následující zvěst: Přijali jsme Boží výzvu a pozvání. Majíce na vědomí naše nedostatky, pokorně klademe nikoliv před naše tělesné, ale před naše duchovní oči Všechny svaté a prosíme je, aby nás vyslyšeli a usídlili se nejen v našich kamenných chrámech, ale především v našich srdcích. Slibujeme jim, že jim budeme poslušni a budeme následovat jejich nauku a jejich osobní příklad.

Přestože jsme hříšní, neopustili jsme Bohem nám předané společné dědictví pravé víry, které pevně udržujeme bez inovací a porušení. Neklaníme se "jinému bohu", ani nepoklekáme před pohanskými bůžky, před lží a klamem přicházejícími s apostazí posledních dní. Tedy heretickému ekumenismu a dalším inovacím.

Nejsme osamocení a izolovaní jedinci. Jsme osoby sjednocené společným duchovním bohatstvím: naší Církví jako matkou a naším Pánem a Spasitelem Ježíšem Kristem jako její Hlavou a naším Bohem, Bratrem a Otcem.

Řekové, Rumuni a ostatní praví pravoslavní křesťané z dalších zemí jsme bratři, kteří byli znovuzrozeni z té stejné "koupele narození z Boha". Máme tu stejnou víru, tu stejnou naději a skrze "lásku z Boha" jsme údy jednoho Těla. Vždyť dnes je nám lásky z Boha tolik třeba. Svatý Řehoř Palama praví: "Když úplně ochladne láska, pak není možné, aby s námi zůstala milost a ochrana Boží."

 

***

Boží Utěšitel, Duch Svatý, Duch pravdy, pokoje, jednoty a lásky, nás nenechal bez útěchy. Modlitby z nebes byly vyslyšeny a naše otevřenost, dobrá vůle a snaha přinesla zralé plody. Naše sjednocení v pravé pravoslavné víře, kterého bylo s Boží pomocí dosaženo zhruba před třemi měsíci, je dnes zpečetěno zvláště ve vztahu k našim rumunským bratřím.

Náš vztah však nezačíná dnes, má dlouhou historii. Vůdčí osobnost rumunského starostylního hnutí, hierarcha a vyznavač svatý Glykerij (†1985) přijel ještě jako jeromonach roku 1936 do Řecka požádat Řeckou pravoslavnou starostylní církev o pomoc a podporu. Tehdejší složité okolnosti pro něco takového nebyly příhodné, ale navázané duchovní společenství již zůstalo.

Roku 1977 došlo k znovuobnovení pouta mezi řeckými a rumunskými starostylníky. Tehdy měli věřící z Řecka možnost spatřit na vlastní oči stopy mučednictví, statečného svědectví a velikých ctností, a to především světecké osobnosti starce a metropolity Glykeria, ale také jeho duchovních, mnichů a věřících, kteří v té době zakoušeli velice obtížnou a složitou realitu tehdejšího komunistického Rumunska. Reflektujíce tuto neobyčejně silnou zkušenost, se slzami v očích tehdy prohlásil metropolita Kyprián blažené paměti: "Stojí za to, abychom zápasili, když ještě na zemi žijí takoví lidé."

První oficiální prohlášení o církevním obecenství bylo podepsáno v říjnu 1979 v monastýru sv. Kypriána a Justiny ve Fili u Athén. U této historické události byl přítomen také náš nynější arcibiskup Kallinikos (tehdy achajský metropolita). Za rumunskou stranu byl přítomen metropolita Silvestr (†1992), nástupce svatého Glykeria.

Tato historická a radostná událost se zapsala zlatým písmem do srdcí nás všech. V řeči, kterou tehdy pronesl metropolita oropský a filijský Kyprián (†2013) zazněla slova, která jsou aktuální i dnes: "Jak praví svatý Pavel: Jsme údové Krista a údy navzájem. Dnes jsme při svaté liturgii vzpomínali naše drahé Otce a předchůdce, kteří již odpočívají požehnaným odpočinkem vyznavačů a mučedníků za víru - metropolitu Chrysostoma (Kavouridis) a Galaktiona (Kortoun) - prvohierarchy řecké a rumunské starostylní církve. Spolu s nimi jsme vzpomenuli také ostatní otce, kteří s vírou a zbožností bojovali za uchovávání patristických tradic. Při tomto vzpomínání jsme obzvláště silně pocítili, že jsme nikdy nebyli duchovně rozděleni. Dnešní historická svatá liturgie je výrazem naší nikdy nepřerušené jednoty v Kristu. Zároveň je však také počátkem nové fáze zápasu za slávu Krista Boha našeho a jeho Církve..."

***

Drazí bratři, podobný počátek nové fáze zápasu - položeného nedávno podepsaným vyznavačsko-eklesiologickým textem - oslavujeme dnes také i my a prosíme našeho Boha a jeho minulé i současné svaté vyznavače, aby nás posilňovali a dodávali nám odvahu pokračovat v našem dobrém zápase za pravdu Pravoslaví. Uzavírám tuto krátkou promluvu slovy sv. apoštola Pavla plnými povzbuzení a naděje, která zazněla při dnešním liturgickém čtení. Kéž jsou tato slova vodítkem na naší Bohem požehnané cestě:

"Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle."(Ž 12, 1-2)

Amen.



 
 ©   ORTHODOXIA CHRISTIANA  |  SPRAVCE@ORTHODOXIACHRISTIANA.CZ  |  DESIGN WWW.GREY-WOLF.CZ  |  PROGRAMMING WWW.MCTECH.CZ