Nejčtenější články
Ctihodná Myrtidiotissa, asketka z Klissoury

Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část I. - úvod

O nové eklesiologii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje

14. září: ke svátku Povýšení Svatého Kříže

o. Jiří Ján: Cesta k „Velkému a svatému sněmu“ Pravoslavné církve





























Zasílání novinek
Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, zadejte svoji e-mailovou adresu:

ORTHODOXNÍ KŘESŤANSTVÍ > Patristická tradice: kritérium Orthodoxie > Biskup Kyprián orejský: Božské tajemství primátu Pravdy

Biskup Kyprián orejský: Božské tajemství primátu Pravdy

Slavnostní promluva na svátek Tří svatých nových hierarchů, sv. Fotia Velikého, sv. Řehoře Palamy a sv. Marka Efezského

 

Vážení Hierarchové a svatí bratři v Kristu, drazí spolu-biskupové a spolu-liturgové, bratři a otcové, ctěné kněžstvo Kristovo, ctihodní mnichové a monašky, drahé děti Církve! 

Osvěcující a zbožšťující milost Božího Utěšitele nechť je s vámi se všemi skrze Přeblahoslavenou Bohorodičku a vždy Pannu Marii, jejíž posilnění, vedení a ochranu vzývám při této vzácné příležitosti spolu s drahocenným požehnáním našeho duchovního otce a Metropolity Kypriána.

*** 

Dnes o první neděli měsíce listopadu, kdy slavíme svátek Tří svatých nových hierarchů, sv. Fotia Velikého, sv. Řehoře Palamy a sv. Marka Efezského,  je vhodnější než kdykoliv jindy nechat zaznít výzvu sv. Řehoře Palamy: „Pojďme do výchovy ke svatým Otcům.“1

Dnes, kdy synkretická hereze ekumenismu otevřeně pošlapává tajemství Tradice předávané svatými Otci, máme příležitost se zvláštním akcentem zdůraznit, že „nauka Písma a sv. Otců je pravdivější než všechny lidské nauky“.2

Dnes tři noví sloupové Pravoslaví podporují nás pravoslavné křesťany, kteří se stavíme proti ekumenismu a nejsme v jednotě s ekumenisty zavádějícími novoty. Neboť oni nevyznávají pravoslavnou víru a nejednají tak, jak nás učí Synodikon Pravoslaví, který nás vyzývá k tomu, abychom vždy jednali: „podle theologie Bohem inspirovaných Otců a v souladu se způsobem myšlení Církve.“3

*** 

Kdo však byli tyto tři nové hvězdy zářící do světa Pravdu a proč je dnes tak významné jejich svědectví? 

a) První z nich sv. Fotius Veliký, patriarcha konstantinopolský, žil a působil v 9. století (asi 820-893). Po svém vysvěcení (859) se od počátku ukázal být neochvějným obráncem víry. Rozhodným a účinným způsobem, ale vždy v rámci pravoslavné synodní tradice, vyvrátil jak kanonické, eklesiologické a dogmatické přestoupení, tak i arogantní nároky a požadavky v té době se rodícího systému papežství v osobě mocichtivého papeže Mikuláše I. (800-867).

Pokud by tehdy v onu kritickou dobu sv. Fotius nejednal tak, jak mu jeho církevní povinnosti ukládaly, došlo by k úplnému zrušení synodní tradice. Posvátné kánony by byly zcela pošlapány a Duchonosní Otcové by byli ignorováni. Vyznání víry by bylo narušeno, Pravoslavná církev by se stala pouhou služebnou nábožensko-politického vládce Vatikánu a náš národ by byl přiveden do propasti latinizace.

Sv. Fotius nám zanechal své protipapežské spisy, ve kterých vyvrací a odsuzuje Filioque, proticírkevní papežský primát a další latinské novoty, jako dědictví poskytující nám „všechny nezbytné nástroje, připravené pro budoucí použití“4 v zápase proti neustále se prohlubující herezi papežství. 

b) Druhý ze světelné trojice Tří nových hierarchů, veliký obránce Pravoslaví, soluňský arcibiskup sv. Řehoř Palama, žil ve 14. století (1296-1359). Byla to doba velice kritická pro Byzantskou říší (Ρωμηοσύνη). Počínaje rokem 1334 sv. Řehoř začíná, a to s výjimečnou theologickou erudicí, ve speciálních pojednáních vyvracet jak triadologickou herezi Filioque, tak i soteriologickou herezi o stvořených Božích energiích, kterou rozšiřoval latinsky smýšlející mnich Barlaam ve svém boji proti pravoslavnému hesychasmu.

„Palamická theologie“, která byla opakovaně schválena na sněmech 1341, 1347 a 1351 „představuje výklad pravoslavné víry a shrnutí patristické tradice celých třinácti století“5. Ukázalo se, že byla, a také i nadále zůstává být, nerozbitnou skálou Pravoslaví, o kterou se tříští vlny latinské hereze, západního racionalismu a pietismu. 

c) Třetí z Bohem oslavených Tří nových hierarchů, arcibiskup z Efesu sv. Marek (1392-1445), zcela po právu nazývaný „Atlás (jeden z mýtických Titánů držící na svých bedrech nebeskou klenbu -  pozn. překl.) Pravoslaví“, působil v období těsně před tragickým pádem Konstantinopole. Účastnil se ferrarsko-florentského koncilu (1438-1439), na kterém s neskutečnou odvahou obhajoval pravoslavnou víru proti tzv. sjednocení církví Západu a Východu.

Nepřemožitelný Marek Efezský ve Florencii dobyl velké a věčné vítězství Orthodoxie a zabránil tak latinizaci a dehelenizaci pravoslavných Řeků. Ovšem tím jeho zápas neskončil. Bylo ještě třeba, aby pokračoval i na Východě, kde musel „ukázat, že jak florentský sněm, tak i od všech zúčastněných podepsané sjednocení církví, bylo nezákonné, nekanonické, nepravoslavné a neplatné.“6

Sv. Marek nám jako posvátné dědictví předal své spisy, ve kterých ukazuje omyly a chyby latinského křesťanství: odhaluje neprávoplatné a chybné doplnění Filioque, odmítá papežský primát, odsuzuje učení o očistném ohni a praxi používání nekvašeného chleba. Ve svém díle také s výjimečnou theologickou autoritou pokračuje, znovu formuluje a dále rozvíjí palamickou nauku o rozlišení mezi Boží podstatou a energiemi.

Tato nauka „je zapečetěním celé pravoslavné soterilogie, eklesiologie a antropologie“. Neboť toto „rozlišení zachovává reálnost našeho vztahu s Bohem a zaručuje skutečnost naší spásy.“7

Veliké světlo z Efesu také v naší době osvěcuje vyznavačskou cestu pravoslavných odpůrců sjednocení.

*** 

Vážení biskupové, ctění otcové, milovaní bratři v Kristu!

Toto krátké shrnutí nedocenitelného přínosu Tří svatých nových hierarchů, přínosu skutkem, slovem a perem, nám -doufám- pomůže, abychom se přiblížili k Božskému tajemství primátu Pravdy:8

Jeden biskup přijímá charizma, aby nezávisle na jurisdikční a administrativní struktuře a dokonce v protikladu k ní, vyjádřil pravdivěji, věrněji, hlouběji a důsledněji než ostatní biskupové pravdu Pravoslaví.

Musíme však poznamenat, že toto charizma není Duchem Svatým darováno bez konkrétních předpokladů. Naopak tento dar zcela nutně předpokládá dosažení bohaté zkušenosti v Duchu Svatém, tedy hesychastickou a eucharistickou „zkušenost“, zkušenost očistění, osvícení a zbožštění v Kristu.9

Takový charizmatický biskup je pak nositelem primátu Pravdy, který v něm rodí pocit odpovědnosti a vede ho k tomu, aby mluvil s autoritou a plnou vahou.

Svatí Otcové, protože byli nositelé tohoto primátu Pravdy, se stali skutečně ekumenickými tedy světovými Učiteli. Svatý Řehoř Palama je nazývá „bezpečnými ochránci theologického vzdělávání“10. Jsou to oni, kdo nás bezpečně zasvěcují do tajemství Tradice. Od nich jsme naučeni oné spásonosné jistotě, že tím nejdůležitějším v Pravoslaví je „myslet ve shodě s Církví“11

Třem novým hierarchům jsme hluboce zavázáni, nejenom proto, že se postavili na ochranu Pravoslaví proti latinským herezím, a tak vedou i nás v našem současném zápasu proti římskokatolickým omylům, ale zejména kvůli tomu, že se stali ekumenickými Učiteli a znovu obnovili a určitým způsobem upevnili a utvrdili vysoce důležitou nauku o primátu Pravdy.

Dnešní pravoslavní ekumenisté, kteří bez slitování pošlapávají tajemství Tradice předávané svatými Otci, se neustále a velice intenzivně odvolávají na jiný primát - na primát jurisdikce, moci a administrativní jednoty. Nenásledují svaté Otce, nositele primátu Pravdy. Své pro-sjednocovací konání a působení totiž považují za právoplatnější než jejich odkaz. A zároveň s tím různými způsoby pronásledují ty pravoslavné křesťany, kteří se od nich oddělili a ohradili.

Ovšem když někdo „nenásleduje Otce“, je to podle sv. Basila Velikého „hodno žaloby jakožto skutek plný arogance“12. Ti, kteří tak činí, však sami sebe odcizují od „společné mysli Církve“, od patristické a synodní Tradice Církve a nakonec také od spásy.

Zcela po právu přerušili pravoslavní odpůrci ekumenismu církevní společenství s inovátory a latinsky smýšlejícími ekumenisty. Tímto svým postojem vyjadřují, že jejich smýšlení je ve shodě s Církví (sentire cum Ecclesia) a že následují svaté Otce, nositele primátu Pravdy, na základě kterého s autoritou a plnou vahou učí: „nakolik se vzdalujeme“ (od latinsky smýšlejících), „natolik se přibližujeme Bohu, všem věřícím a svatým Otcům“; „čím více se od nich (latinsky smýšlejících) oddělujeme, tím více se sjednocujeme s Pravdou a se svatými Otci, theology Církve.“13

*** 

Takové je posvátné dědictví Tří nových hierarchů Fotia Velikého, Řehoře Palamy a Marka Efezského. Posvátný synod v ohrazení zachovává jejich dědictví „s bázní Boží, vírou a láskou“. Proto také ustanovil Tři nové hierarchy jako své zvláštní patrony a ochránce ve svém zápasu proti herezi ekumenismu.14

Kéž nás jejich přímluvy posilňují, vedou a ochraňují tak, abychom mohli se vší důsledností žít hesychastický a eucharistický éthos Církve a s horlivostí a vytrvalostí na jedné straně a s darem rozlišování a moudrostí na straně druhé mohli přispět k znovusjedocení pravoslavných křesťanů v Pravdě víry a svátkové tradice, to vše ke slávě Tříslunečného Božství Otce, Syna a Ducha Svatého. Amen!

 

5/18. 11. 2007, První neděle listopadu
Svátek Tří svatých nových hierarchů

Biskup Kyprián orejský, zastupující předseda Posvátného synodu v ohrazení

 

_____________________
1
Sv. Řehoř Palama, I. List Barlaamovi §32, Sebrané spisy díl I, ed. P. Christou, Soluň 1962.
2
Sv. Nikodém Svatohorec, Ἐγχειρίδιον, s. 110, Bolos 1969.
3
Triodion, Neděle Pravoslaví, Synodikon.
4
J. Gill, Florentský sněm [řecky], Athény 1962.
5
Archim. S. Bilalis, Pravoslaví a katolicismus [řecky], Athény 1969.
6
Ibid. s. 64.
Svojí aktivitou po florentském koncilu sv. Marek ukázal, že je skutečně pravým vyjádřením Pastýře-Biskupa podle vzoru patristické tradice a to v době boje s herezí.
„V době kdy všichni biskupové zradili a opustili posvátné dědictví Pravoslaví, objevuje se biskup hodný svého poslání, který pohlíží na celý svět jako na svoji pastvu. Stojí v pozoru, v první linii Orthodoxie připravený bojovat všemi směry. V takovém případě nehrozí, že by se vměšoval jako cizí biskup berouce na sebe jho péče o všechny místní církve. Naopak v době, kdy se Pravoslaví nachází v nebezpečí, se za vměšujícího se cizího biskupa považuje dokonce i ve svém vlastním biskupství ten biskup, který zrazuje pravoslavnou víru a pravdu, neboť káže a činí cizí věci.“ Ibid. s. 64.
7
Eireneou Boulovits, Tajemství rozlišení mezi Boží podstatou a energií ve Svaté Trojice podle sv. Marka Efezského [řecky], Soluň 1983.
8
S. Papadopoulu, Patrologie [řecky], Athény 1977.
9
Sv. Řehoř Palama, Obrana svatých hesychastů 3,3,3.
10
Sv. Řehoř Palama, I. List Barlaamovi §32.
11
Sv. Jeroným, PL 22,475.
12
Sv. Basil Veliký, PG 32, 392D. „Nenásledovat svaté Otce a jejich hlas nepovažovat za přednější než vlastní názor je hodno žaloby jakožto skutek plný arogance.“
13
Sv. Marek Efezský, PG 160, 536CD.
14
Zpráva z 31. zasedání (4.10.2005) Posvátného synodu v ohrazení.

 

_____________________
Přeloženo z řečtiny.



 
 ©   ORTHODOXIA CHRISTIANA  |  SPRAVCE@ORTHODOXIACHRISTIANA.CZ  |  DESIGN WWW.GREY-WOLF.CZ  |  PROGRAMMING WWW.MCTECH.CZ