Nejčtenější články
Ctihodná Myrtidiotissa, asketka z Klissoury

Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část I. - úvod

O nové eklesiologii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje

14. září: ke svátku Povýšení Svatého Kříže

o. Jiří Ján: Cesta k „Velkému a svatému sněmu“ Pravoslavné církve





























Zasílání novinek
Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, zadejte svoji e-mailovou adresu:

Velký a svatý sněm 2016 > Krétský „sněm“: Reakce Shromáždění duchovních a laiků z řecké novostylní církve

Krétský „sněm“: Reakce Shromáždění duchovních a laiků z řecké novostylní církve

V rámci naší snahy informovat českou pravoslavnou veřejnost o tzv. „Svatém a velkém sněmu‟ Pravoslavné církve přinášíme shrnutí prohlášení, které na konci června zveřejnilo známé „Shromáždění duchovních a laiků‟ z řecké novostylní církve.

Na začátku prohlášení s názvem „Krétský “sněm” a ztotožnění se s ekumenismem‟, autoři s bolestí v srdci konstatují, že obavy zdravé plnosti Církve z chystaného sněmu se potvrdily. Krétské shromáždění –prohlašují autoři– není možné považovat ani za sněm, ani za svatý, ani za velký, „neboť nemělo nic společného s předcházejícími sněmy Pravoslavné církve, přerušilo tradici pravoslavných sněmů, není jejich pokračováním a jedná se o sněmovní deformaci a kanonickou inovaci.

Svatý sněm (tzn. vedený Duchem Svatým) to nebyl, neboť jeho závěry –zvláště co se týče vztahu k heretikům– jsou protikladné závěrům sv. apoštolů a sv. otců. Není možné, aby si Duch Svatý protiřečil, tedy aby na jednom sněmu nějakou skupinu prohlásil za heretickou a na krétském sněmu ji prohlásil za sesterskou církev.

Krétský “sněm” nebyl ani velkým, protože na něj nebyli pozvání všichni biskupové, ale pouze malý omezený počet biskupů-zástupců, kteří navíc neměli ani hlasovací právo. „Jednalo se o malé shromáždění (Synaxis) předsedů místních církví. To je v rámci pravoslavné historie zcela neznámý orgán, který zpochybňuje rovnost všech biskupů tím, jak jejich předsedy přetváří z “prvních mezi rovnými” do “prvních bez sobě rovných”.

Autoři také poukazují na absenci čtyř místních církví (antiochijská, ruská, gruzínská, bulharská), které navíc představují většinu pravoslavné světové populace. Krétský tedy není možné považovat ani za všepravoslavný.

Velice důležité je zhodnocení závěrečného sněmovního textu „Vztahy Pravoslavné církve ke zbylému křesťanskému světu‟. Autoři ho považují zcela správně „za legalizaci ekumenismu.

Závěr prohlášení je pak věnován zhodnocení postoje biskupů, kteří na Krétě odmítli podepsat výše uvedený text. „Od zabřednutí do nečistých vod ekumenismu se na poslední chvíli zachránili biskupové, kteří odmítli podepsat či vyjádřili svoji zdrženlivost (…) jsou pokračovateli sv. Otců vyznavačů a naší nadějí a vyhlídkou, že v budoucnu dojde k sněmovnímu a pravoslavnému odmítnutí krétského “sněmu” jakožto uniatského a postaveném na ekumenismu, jako tomu bylo v případě florentského pseudosněmu.

Zde si dovolujeme učinit malou poznámku. S takovým zhodnocením by bylo možné souhlasit, pokud by biskupové měli hlasovací právo. Ovšem článek XII. jednacího řádu krétského shromáždění zbavuje zúčastněné biskupy hlasovacího práva a uděluje ho pouze jednotlivým místním církvím v osobě jejích předsedů.

Jediné právo, které jednací řád přiznává zúčastněným biskupům je možnost vyjádřit svůj nesouhlas, který je potom zanesen do sněmovních akt. Jednací řád však takový nesouhlas definuje pouze jako „interní záležitost autokefální církve, ke které (nesouhlasící biskup) náleží. Jelikož hlasovací právo má k dispozici pouze předseda místní církve, rozhodnutí biskupa nepodepsat nic nemění na konečném rozhodnutí sněmu, které je i přes jeho nesouhlas definované jako „jednohlasné‟ (samozřejmě v případě schválení textu všemi zúčastněnými předsedy jednotlivých místních církví).

Podobná hlasovací procedura nemá samozřejmě s pravoslavnou kanonickou tradicí nic společného. Na církevních sněmech hlasovací právo vždy náleželo všem eparchiálním biskupům. A v případě, že se jednalo o dogmatické otázky, byl vyžadován nikoliv pouze souhlas většiny, ale jednomyslná shoda všech biskupů – v takovém rámci potom skutečně platí, že odmítnutí podepsat neorthodoxní dokument, učinilo z takového biskupa vyznavače pravoslavné víry a zrušilo legitimitu takového sněmovního rozhodnutí.

Přímý svědek a účastník sněmu Ferra – Florencie (1438-1439) Silvestr Syropoulos ve svých pamětech zachytil reakci papeže Evžena IV. poté, co se dozvěděl o tom, že sv. Marek Efezský nepodepsal sněmovní rozhodnutí: „Takže jsme nedosáhli ničeho.‟ Pokud bychom chtěli tato slova převést do reality jednacího řádu krétského shromáždění, mohli bychom s nadsázkou říct: „Někteří biskupové nepodepsali, ale na výsledku sněmu to stejně nic nezměnilo.‟


Celý text prohlášení Shromáždění duchovních a laiků (řecký originál) 



 
 ©   ORTHODOXIA CHRISTIANA  |  SPRAVCE@ORTHODOXIACHRISTIANA.CZ  |  DESIGN WWW.GREY-WOLF.CZ  |  PROGRAMMING WWW.MCTECH.CZ