Nejčtenější články
Ctihodná Myrtidiotissa, asketka z Klissoury

Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část I. - úvod

O nové eklesiologii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje

14. září: ke svátku Povýšení Svatého Kříže

o. Jiří Ján: Cesta k „Velkému a svatému sněmu“ Pravoslavné církve





























Zasílání novinek
Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, zadejte svoji e-mailovou adresu:

EKUMENISMUS > Pravoslavné ohrazení > Metropolita oropský a filijský Kyprián: Svatý Marek Efezský včera a dnes; Orthodoxie, orthopraxie a církevní obecenství

Metropolita oropský a filijský Kyprián: Svatý Marek Efezský včera a dnes; Orthodoxie, orthopraxie a církevní obecenství

Ctihodný arcibiskupe, náš duchovní otče,
vážení otcové a bratři,
mniši a monašky,
milovaní bratři a sestry v Kristu

A. Orthodoxie a orthopraxie
S důvěrou ve vaše modlitby, ve vaši trpělivost a vaši pozornost bych vás chtěl nejprve požádat, abychom se ve světle tajemství sv. eucharistie společně pomodlili... Pomodleme se ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého za požehnání k promluvě o sv. Marku Efezském zvaném Atlás (jeden z mýtických Titánů držící na svých bedrech nebeskou klenbu - pozn. překl.) naší svaté víry, zářivého a osvěcujícího Pravoslaví.

Když se v březnu roku 1438 uniatsky smýšlející pravoslavní a římští katolíci scházeli na sněmu ve Ferraře, nikdo nečekal, že osud tohoto sněmu, který se později přesunul do Florencie, bude záviset na postoji jednoho jediného člověka, Marka, biskupa z Efezu.

Sv. Marek měl neustále jako své vodítko v zápase za Pravoslaví slova svého učitele Josefa Bryennia:

„Nikdy tě nezapřu milovaná Orthodoxie...A i kdyby si to doba vyžádala, třebas i tisíckrát za tebe položím život...“

Veliký bojovník za „milovanou Orthodoxii“ skutečně zůstal neochvějný a pevný. Přestože na něj katolíci útočili a Řekové ho zradili, všem se jim postavil a s podivuhodnou jistotou a morální nadřazeností je všechny porazil. Odkud však pramenila neústupnost tohoto velikého hierarchy?

„V osobě Marka Efezského se výjimečně spojily úplná oddanost Orthodoxii s vysokou svatostí života... Marek dokázal, že není možné vést dlouhodobý zápas za Pravoslaví bez dosvědčené svatosti života.“1

Sv. Marek byl po zásluze církevní hymnografií oslavován jako Atlás Pravoslaví, protože svoji svatostí spolu se svým vyznavačstvím a svědectvím „podržel“ naši svatou víru:

„Mýtický Atlás drží na svých ramenou nebeskou klenbu, Marek zase v pravdě drží Pravoslaví.“2

Orthopraxie sloužila tomuto Atlásovi jako nerozbitný základ jeho Orthodoxie...

Orthopraxie, čímž je myšlena hesychastická a eucharistická zkušenost v hranicích Pravoslavné církve, je zdrojem osvícení Ducha Svatého, kterým se člověku zjevuje Orthodoxie, tedy Pravda víry a absolutní jistota o ní.

Pastýř, který v sobě spojuje Orthodoxii a orthopraxii se stává oikumenickým (všeobecným, celosvětovým) učitelem a působí jako hlas celé Pravoslavné církve...

A „když všichni biskupové zrazují pravoslavnou víru“, pak takový pastýř „považuje celý svět za svoji pastvu a s bdělostí stojí v první linii na stráži Pravoslaví připravený bojovat na všechny směry“, „berouce na sebe péči o všechny místní církve“.3

V tomto případě všichni pravoslavní na celém světě považují takového biskupa zachovávajícího Orthodoxii a orthopraxii za jediného pastýře Pravoslavné církve. Naslouchají jeho hlasu a vyhýbají se jakémukoliv církevnímu obecenství s „jinak smýšlejícími biskupy“, kteří porušují a zrazují víru a pravdu tím, že učí a konají nepravoslavně.

 

B. Utíkejte od těch, kteří jinak smýšlejí ve věcech víry“
Milovaní bratři v Kristu, my, kteří Boží milostí náležíme do inovacemi nezasažené plnosti pravého pravoslaví, jsme povinováni v tento den, v neděli celníka a farizeje, pokorně dopřát sluchu poselství sv. Marka a předat ho láskyplně a s modlitbou naším bratřím, kteří ještě z různých důvodů setrvávají v církevním obecenství s inovátory, ekumenisty, tedy s „jinak smýšlejícími biskupy“.

Obsah tohoto poselství je zřejmý:
Orthodoxie a orthopraxie vyžadují přerušení jakéhokoliv církevního obecenství s těmi, kteří narušují a mění Pravdu a patristické Pravoslaví.

Jakékoliv církevní obecenství s těmi, kteří odpadli od pravoslavné víry, třebaže vnějškově se zdá, že tím Orthodoxie narušena není, je třeba považovat za duchovní událost, která zásadně oslabuje naši obranu před působením nečistých duchů a vede nás do duchovní záhuby.

Prosím, nepovažujte to za krajní názor, je totiž potvrzen naší tradicí. Ve sbírce „Duchovní palouk“ je uvedena následující pohnutá událost.

„Abba Jan nám vyprávěl: Když jsme žili v klášteře „Deváteho znamení“ v Alexandrii, navštívil nás jeden egyptský mnich a vyprávěl nám o následující události:

Jednou přišel do Lávry nějaký bratr z ciziny, který se tam chtěl usadit. Vzal si požehnání od duchovního a žádal o svolení k přebývání v Evagriově kélii. Presbyter mu vysvětloval, že tam nemůže pobývat. Ten bratr na to reagoval: Pokud tam nebudu moci zůstat, ihned odejdu. Duchovní mu na to odpověděl: Upřímně ti pravím můj synu, přebývá tam hrozný démon. Protože ten, který obelstil Evagria a odvedl ho od pravé víry a vnutil mu ta odporná dogmata, nenechává nikoho, aby se tam usadil.

Ovšem bratr dál trval na svém a povídal: Pokud zůstanu zde, budu tam přebývat. Na to mu řekl duchovní: Jestli je to tak, pak konej v souladu se svojí vůlí a jdi tam.

A skutečně bratr odešel, zůstal tam jeden týden a když nastala neděle, přišel do chrámu. Když ho tam viděl duchovní, odechl si.

Příští neděli však nepřišel, a tak duchovní požádal dva bratry, aby zjistili, proč se neobjevil v chrámu. Když bratři vešli do oné kélie, uviděli, že si dal smyčku kolem krku a oběsil se.“4

Závěr, který z toho plyne, je zřejmý. Hereze, ať ji vymezujeme teoreticky, nebo místně, je prostor, ve kterém působí mystérium nepravosti (2 Tes 2,7). A přesně z tohoto důvodu sv. Marek Efezský rozhodným hlasem prohlašuje:

„Všichni učitelé Církve, všechny sněmy, všechna svatá Písma nás vybízejí k tomu, abychom utíkali od těch, kteří jinak smýšlejí ve věcech víry a drželi se daleko od církevního společenství s nimi.“5

A ve své Obhajobě se vyjadřuje ještě srozumitelněji:

„Jsem pevně přesvědčen, že čím více se vzdaluji od něho a od nich (patriarchy a biskupů souhlasících se sjednocením s latinskou církví), tím více se přibližuji Bohu a všem věrným a svatým Otcům. Čím více se od nich odděluji, tím více se sjednocuji s Pravdou a svatými Otci, theology Církve.“6

 

C. „Navzájem si pomáhejte ke spáse!...“7
Milovaní bratři v Kristu, sv. Marek Efezský nás dnes zasvětil do velice aktuálního tématu vztahu Orthodoxie-orthopraxie-církevního obecenství. S požehnáním našeho otce arcibiskupa Kallinika a ostatních biskupů našeho Synodu vás vyzývám – a to také s ohledem na začátek Velkého půstu – abyste věnovali zvláštní pozornost orthopraxii, která má ve svém středu lásku a péči o bližního.

Naše chvályhodná horlivost o zachovávání pravoslavné víry musí být vždy spojena se stejnou horlivostí za spásu našeho bližního.

Mocí sv. křtu a sv. myropomazání jsme všichni obdrželi misionářské povolání. V pravoslavné tradici spásu nalézá ten, kdo jiné přivádí ke spáse.

Druhé ke spáse přivádějí ti, kteří ve svém prostředí přinášejí ryzí svědectví pravdy a života...

Tedy ti, kteří jsou si vědomi zodpovědnosti za bližního...

Tedy ti, kteří mají jako životní vizi slova sv. Jana Zlatoústého: „Navzájem si pomáhejte ke spáse!...“

Patron tohoto apoštolského města sv. apoštol Ondřej, poté co byl povolán Spasitelem, spěchal za svým bratrem Petrem, aby ho přivedl ke Kristu. Stejně tak činili křesťané v době pronásledování Církve...

Snažme se také my, a to jak každý sám, tak i všichni dohromady, informovat a přivést k ohrazenému, pravému Pravoslaví naše bratry, a to zejména s ohledem na připravovaný sněm pravoslavných ekumenistů 2016.

Je všeobecně známou skutečností, že tzv. oficiální místní církve, které si slovem i skutkem osvojily synkretickou panherezi ekumenismu, finišují ve svém úsilí svolat rádoby Velký všepravoslavný sněm na svátek Letnic 2016.8

Tento sněm, který samozřejmě nebude ničím jiným než pseudosněmem, oficiálně uzná eklesiální charakter východních a západních herezí, což však pravoslavní ekumenisté ve svém zapření svatootcovského pravoslaví už různými způsoby de facto uznali.

Kéž nás sv. Marek, Bohem osvícený biskup z Efezu, inspiruje v našem bohulibém zápase o zachovávání Orthodoxie a orthopraxie, tak abychom jedněmi ústy a jedním srdcem mohli oslavovat Otce, Syna a Svatého Ducha, Trojici soupodstatnou a nerozdělitelnou, které náleží všechna sláva, čest, klanění a díkůčinění na věky věkův. Amen!

19.1./ 1.2. 2015 Chrám sv. Marka Efezského, Patras

_____________________________
Přeloženo z řečtiny.

_____________________________
1Archim. Spiridon Mpilales, Pravoslaví a papežství [řecky], díl II., Athény 1969.
2Služba ke sv. Markovi Efezskému.
3Archim. Spiridon Mpilales, Pravoslaví a papežství [řecky], díl II., Athény 1969.
4Duchovní palouk [řecky], kap. 177.
5Sv. Marek Efezský, PG 160, 101.
6Sv. Marek Efezský, PG 160, 536.
7Orthodoxos Typos, 23.1.2015.
8Krátká historie přípravy svolání Velkého sněmu Pravoslavné církve

 



 
 ©   ORTHODOXIA CHRISTIANA  |  SPRAVCE@ORTHODOXIACHRISTIANA.CZ  |  DESIGN WWW.GREY-WOLF.CZ  |  PROGRAMMING WWW.MCTECH.CZ