Posvátná tradice ospravedlňuje ohrazení

Tato událost se řadí do nespočetné řady podobných případů, které dokazují, že zbožní věřící byli vždy citliví a pozorní v otázkách víry. Sv. Řehoř Theolog je nazývá „nejhorlivější částí Církve“. Tito křesťané nikdy neotáleli vzdálit se od svých pastýřů, kteří byli velice ctnostní, ale nezvěstovali slova Pravdy. V naší době čelíme, a to již na úrovni celosvětové, nové bouři: herezi ekumenismu. Jsou zde pastýři a také patriarchové, kteří společně a s plným vědomím, jako své přesvědčení hlásají a rozšiřují heretickou nauku.

V posledním čísle Pravoslavného věstníku (26/1997, s. 101-102) jsme psali o tom, jaký má být podle nauky sv. Basila Velikého postoj pravoslavných křesťanů vůči herezi: společenství s heretiky je nepřístupné, protože být s někým ve společenství je otázkou podstaty a nikoliv formy. Pravoslavní křesťané od počátku přerušovali společenství s těmi, kteří učili odlišnou nauku: „Nic nepovažujeme za důležitějšího než pravdu a naši pevnost v pravé víře.“¹

Připomeňme, že sv. Basil roku 361 ještě jako diákon přerušil společenství s cesarejským biskupem Dianiem, který z důvodu lidské slabosti podepsal semiariánské vyznání víry konstantinopolské synody z roku 360 (jednalo se o pokus císaře Constantia sjednotit znesvářené strany).²

Zaměřme teď svoji pozornost ještě na jednu poučnou stranu této události. Biskupa Diania v jeho rozhodnutí následovalo mnoho dalších biskupů z Malé Asie. Jedním z nich byl také sv. Řehoř, rodný otec sv. Řehoře Theologa, v té době biskup Nazianzu. Také on se dal na stranu homiousiánů.

Biskup Řehoř byl světeckou postavou vysoké duchovnosti, jeho památku Církev slaví 1. ledna. Ovšem z důvodu prostoty smýšlení a bez plného uvědomění si, co se děje, upadl do výše zmíněného dogmatického omylu.

Jaká však byla reakce duchovních a zvláště mnichů, ale také velké části věřících z oblasti Nazianzu vůči omylu svého, v té době již věkem pokročilého, biskupa? Přerušili s ním společenství. Jinými slovy ohradili se. Církev v Nazianzu se otřásla a rozdělila. Zvedla se veliká „vlna“ a „bouře“.³ Vždy, když je narušena jednota víry, následuje rozdělení…

„Mnichové této oblasti nebyli schopni tolerovat tento skutek (podpis jejich biskupa pod semiaránské vyznání) a přerušili s ním společenství. Připojila se k nim také část lidu a to nikoliv malá.“⁴

Tehdy se jeho syn sv. Řehoř Theolog (v té době byl knězem a pomocníkem svého stařičkého otce) snažil udělat vše pro to, aby bylo překonáno vzniklé rozdělení. Nakonec se mu roku 364 s pomocí Boží podařilo smířit mnichy a duchovní se svým otcem biskupem. Podařilo se mu to poté co přesvědčil svého otce, aby podepsal pravoslavné vyznání víry a veřejně jej pronesl.⁵ Svoji radost z dosaženého usmíření sv. Řehoř Theolog zvěčnil v jedné ve svých homilií.⁶

Tato událost se řadí do nespočetné řady podobných případů, které dokazují, že zbožní věřící byli vždy citliví a pozorní v otázkách víry. Sv. Řehoř je nazývá „nejhorlivější částí Církve“⁷. Tito křesťané nikdy neotáleli vzdálit se od svých pastýřů, kteří byli velice ctnostní, ale nezvěstovali slova Pravdy. V naší době čelíme, a to již na úrovni celosvětové, nové bouři: herezi ekumenismu. Jsou zde pastýři a také patriarchové, kteří společně a s plným vědomím, jako své přesvědčení hlásají a rozšiřují heretickou nauku.

Ekumenismus je eklesiologická hereze, proti které je v souladu s pravoslavnou tradicí třeba se postavit a ohradit se. Neboť podle sv. Otců platí, že „každá hereze odděluje člověka od Církve“.⁸

Je marné obviňovat pravoslavné antiekumenisty, že tím, jak se ohrazují od ekumenistů, se prý oddělují z Církve. Ohrazení totiž neznamená vzdálení, ale naopak přiblížení se ke Kristu a nalezení bezpečí uvnitř nepřemožitelných hradeb pravoslavné Pravdy. Naproti tomu heretik se na základě mylné nauky odděluje od Boha, který je Pravda⁹ a od Církve, která je „sloupem o oporou Pravdy“¹⁰.

Ti, kteří tvrdí, že odmítají ekumenismus, ale přesto zůstávají ve společenství s ekumenisty, jsou z jedné strany nedůslední a z druhé strany nepomáhají Církvi překonat současnou krizi, protože nenásledují sv. Otce.

Nekráčejí ve šlépějích například sv. Marka Efezského, který nechtěl mít společenství s konstantinopolským patriarchou, podporujícím sjednocení pravoslavných a římských katolíků, ani na svém pohřbu: „ani za života, ani po smrti“¹¹ Nenapodobují ani sv. Řehoře Palamu, který také přerušil společenství s dalším stejně smýšlejícím konstantinopolským patriarchou Janem (Kalekas 1334-1347). Svatý Řehoř byl kvůli tomu uvězněn (1343), hanoben¹² a anathematizován¹³.

Ti, kteří odmítají ekumenismus, ale zároveň zůstávají ve společenství s ekumenisty, budou mít právo prohlásit, „že následují sv. Otce a že jsou s nimi ve shodě“¹⁴ pouze pokud napodobí víru a způsob života sv. Otců¹⁵ a vyjdou ven za hradby shromáždění, kde se scházejí ekumenisté.¹⁶

^______
1Sv. Basil Veliký, PG 32, 925BC.
²Sv. Basil Veliký, PG 32, 388C-392A.
³ Sv. Řehoř Theolog, PG 35, 1005C.
⁴Sv. Řehoř Theolog, PG 35, 261C.
⁵PG 35,261D a 264A.
⁶Sv. Řehoř Theolog, PG 35, 721-752.
⁷Sv. Řehoř Theolog, PG 35, 1005C.
⁸VII. ekumenický sněm, Mansi 12, 1022CD.
⁹J 14, 6.Tim 3,15.
¹⁰ 1 Tim 3,15.
¹¹ Sv. Marek Efezský, PG 160, 536C. Sv. Řehoř Palama, Sebrané spisy II, s. 541 a 595. ed. P. Christou.
¹²Sv. Řehoř Palama, Sebrané spisy II, s. 541 a 595. ed. P. Christou.
¹³PG 150, 863D-864A..
¹⁴Ze zasedání VII. ekumenického sněmu, Mansi 13, 196D.
¹⁵Žid 13,7.

¹⁶Žid 13,11.

:::::::
Přeloženo z řečtiny: Pravoslavný věstník [řecky] 27, 1997, s.105-106. (Časopis Posvátného synodu v ohrazení)