Nejčtenější články
Ctihodná Myrtidiotissa, asketka z Klissoury

Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část I. - úvod

O nové eklesiologii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje

14. září: ke svátku Povýšení Svatého Kříže

o. Jiří Ján: Cesta k „Velkému a svatému sněmu“ Pravoslavné církve





























Zasílání novinek
Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, zadejte svoji e-mailovou adresu:

EKUMENISMUS > Pravoslavné ohrazení > Posvátná tradice ospravedlňuje ohrazení

Posvátná tradice ospravedlňuje ohrazení

V posledním čísle Pravoslavného věstníku (26/1997, s. 101-102) jsme psali o tom, jaký má být podle nauky sv. Basila Velikého postoj pravoslavných křesťanů vůči herezi: společenství s heretiky je nepřístupné, protože být s někým ve společenství je otázkou podstaty a nikoliv formy. Pravoslavní křesťané od počátku přerušovali společenství s těmi, kteří učili odlišnou nauku: „Nic nepovažujeme za důležitějšího než pravdu a naši pevnost v pravé víře.“1

Připomeňme, že sv. Basil roku 361 ještě jako diákon přerušil společenství s cesarejským biskupem Dianiem, který z důvodu lidské slabosti podepsal semiariánské vyznání víry konstantinopolské synody z roku 360 (jednalo se o pokus císaře Constantia sjednotit znesvářené strany).2

Zaměřme teď svoji pozornost ještě na jednu poučnou stranu této události. Biskupa Diania v jeho rozhodnutí následovalo mnoho dalších biskupů z Malé Asie. Jedním z nich byl také sv. Řehoř, rodný otec sv. Řehoře Theologa, v té době biskup Nazianzu. Také on se dal na stranu homiousiánů.

Biskup Řehoř byl světeckou postavou vysoké duchovnosti, jeho památku Církev slaví 1. ledna. Ovšem z důvodu prostoty smýšlení a bez plného uvědomění si, co se děje, upadl do výše zmíněného dogmatického omylu.

Jaká však byla reakce duchovních a zvláště mnichů, ale také velké části věřících z oblasti Nazianzu vůči omylu svého, v té době již věkem pokročilého, biskupa? Přerušili s ním společenství. Jinými slovy ohradili se. Církev v Nazianzu se otřásla a rozdělila. Zvedla se veliká „vlna“ a „bouře“.3 Vždy, když je narušena jednota víry, následuje rozdělení...

„Mnichové této oblasti nebyli schopni tolerovat tento skutek (podpis jejich biskupa pod semiaránské vyznání) a přerušili s ním společenství. Připojila se k nim také část lidu a to nikoliv malá.“4

Tehdy se jeho syn sv. Řehoř Theolog (v té době byl knězem a pomocníkem svého stařičkého otce) snažil udělat vše pro to, aby bylo překonáno vzniklé rozdělení. Nakonec se mu roku 364 s pomocí Boží podařilo smířit mnichy a duchovní se svým otcem biskupem. Podařilo se mu to poté co přesvědčil svého otce, aby podepsal pravoslavné vyznání víry a veřejně jej pronesl.5 Svoji radost z dosaženého usmíření sv. Řehoř Theolog zvěčnil v jedné ve svých homilií.6

Tato událost se řadí do nespočetné řady podobných případů, které dokazují, že zbožní věřící byli vždy citliví a pozorní v otázkách víry. Sv. Řehoř je nazývá „nejhorlivější částí Církve“7. Tito křesťané nikdy neotáleli vzdálit se od svých pastýřů, kteří byli velice ctnostní, ale nezvěstovali slova Pravdy. V naší době čelíme, a to již na úrovni celosvětové, nové bouři: herezi ekumenismu. Jsou zde pastýři a také patriarchové, kteří společně a s plným vědomím, jako své přesvědčení hlásají a rozšiřují heretickou nauku.

Ekumenismus je eklesiologická hereze, proti které je v souladu s pravoslavnou tradicí třeba se postavit a ohradit se. Neboť podle sv. Otců platí, že „každá hereze odděluje člověka od Církve“.8

Je marné obviňovat pravoslavné antiekumenisty, že tím, jak se ohrazují od ekumenistů, se prý oddělují z Církve. Ohrazení totiž neznamená vzdálení, ale naopak přiblížení se ke Kristu a nalezení bezpečí uvnitř nepřemožitelných hradeb pravoslavné Pravdy. Naproti tomu heretik se na základě mylné nauky odděluje od Boha, který je Pravda9 a od Církve, která je „sloupem o oporou Pravdy“10.

Ti, kteří tvrdí, že odmítají ekumenismus, ale přesto zůstávají ve společenství s ekumenisty, jsou z jedné strany nedůslední a z druhé strany nepomáhají Církvi překonat současnou krizi, protože nenásledují sv. Otce.

Nekráčejí ve šlépějích například sv. Marka Efezského, který nechtěl mít společenství s konstantinopolským patriarchou, podporujícím sjednocení pravoslavných a římských katolíků, ani na svém pohřbu: „ani za života, ani po smrti“11 Nenapodobují ani sv. Řehoře Palamu, který také přerušil společenství s dalším stejně smýšlejícím konstantinopolským patriarchou Janem (Kalekas 1334-1347). Svatý Řehoř byl kvůli tomu uvězněn (1343), hanoben12 a anathematizován13.

Ti, kteří odmítají ekumenismus, ale zároveň zůstávají ve společenství s ekumenisty, budou mít právo prohlásit, „že následují sv. Otce a že jsou s nimi ve shodě“14 pouze pokud napodobí víru a způsob života sv. Otců15 a vyjdou ven za hradby shromáždění, kde se scházejí ekumenisté.16

___________________________________
1
Sv. Basil Veliký, PG 32, 925BC.
2Sv. Basil Veliký, PG 32, 388C-392A.
3 Sv. Řehoř Theolog, PG 35, 1005C.
4Sv. Řehoř Theolog, PG 35, 261C.
5PG 35,261D a 264A.
6Sv. Řehoř Theolog, PG 35, 721-752.
7Sv. Řehoř Theolog, PG 35, 1005C. 
8VII. ekumenický sněm, Mansi 12, 1022CD.
9J 14, 6.Tim 3,15.
10 1 Tim 3,15.
11 Sv. Marek Efezský, PG 160, 536C. Sv. Řehoř Palama, Sebrané spisy II, s. 541 a 595. ed. P. Christou.
12Sv. Řehoř Palama, Sebrané spisy II, s. 541 a 595. ed. P. Christou.
13PG 150, 863D-864A.. 
14Ze zasedání VII. ekumenického sněmu, Mansi 13, 196D.
15Žid 13,7.

16Žid 13,11.

 

 

___________________________________
Přeloženo z řečtiny: Pravoslavný věstník [řecky] 27, 1997, s.105-106. (Časopis Posvátného synodu v ohrazení)



 
 ©   ORTHODOXIA CHRISTIANA  |  SPRAVCE@ORTHODOXIACHRISTIANA.CZ  |  DESIGN WWW.GREY-WOLF.CZ  |  PROGRAMMING WWW.MCTECH.CZ