Slavnostní mezi-pravoslavná mnohočetná archijerejská sv. liturgie „jednoty a vyznání víry“
S pomocí Boží a pod záštitou Přesvaté Bohorodičky se o třetí neděli Velkého půstu, neděli Klanění se ctěnému Kříži uskutečnila slavnostní mnohočetná archijerejská svatá liturgie, která stvrdila a završila sjednocení Řecké pravoslavné starostylní církve a Posvátného synodu v ohrazení. Slavnostní sv. liturgie však byla také mezi-pravoslavnou koncelebrací proklamující jednotu a společné vyznání víry tří sesterských pravoslavných církví: Řecké starostylní církve, Rumunské starostylní církve a Ruské zahraniční církve.
S pomocí Boží a pod záštitou Přesvaté Bohorodičky se o třetí neděli Velkého půstu, neděli Klanění se ctěnému Kříži uskutečnila slavnostní mnohočetná archijerejská svatá liturgie, která stvrdila a završila sjednocení Řecké pravoslavné starostylní církve a Posvátného synodu v ohrazení. Slavnostní sv. liturgie však byla také mezi-pravoslavnou koncelebrací proklamující jednotu a společné vyznání víry tří sesterských pravoslavných církví: Řecké starostylní církve, Rumunské starostylní církve a Ruské zahraniční církve.
Tato veliká událost se uskutečnila v monastýru sv. Mikuláše v Painia nedaleko od Athén. Monastýr s velkolepým hlavním chrámem postaveným ve svatohorském stylu a celý vyzdobený nádhernou ikonopiseckou prací byl postaven athonským starcem Akkakiem, pozdějším biskupem talantijským (†1963). Po zesnutí metropolity florinského Chrysostoma (Kavouridis) roku 1955 zůstalo starostylní hnutí v Řecku bez biskupa a byl to právě archimandrita Akkakios (Pappas), který byl roku 1960 vysvěcen Ruskou zahraniční církví na biskupa pro potřeby Řecké starostylní církve. Ctěné ostatky obou těchto hierarchů-vyznavačů byly v průběhu slavnostní sv. liturgie přítomny, aby se mohli také oni účastnit radosti svých duchovních dětí a dědiců a modlit se za Kristovu svatou pravoslavnou Církev.
Monastýr sv. Mikuláše je pro naši církev význačný také tím, že právě v těchto prostorách vladyka Akkakios talantijský spolu s vladykou Leontijem chilským z Ruské zahraniční církve roku 1962 vysvětili další biskupy, čímž byla zabezpečena budoucnost a existence starostylního hnutí v Řecku.
Nejen prostor, ale také datum této pro nás veliké a významné události bylo historické. Sjednocení Řecké starostylní církve bylo završeno a zapečetěno slavnostní liturgií v neděli 10./23.3. 2014. To je přesně ten den (10. březen 1924 byl tehdy označen jako 23. březen), kdy před 90 lety byla rozbita jednota Řecké pravoslavné církve zavedením nového kalendáře jako prvního kroku ekumenického sblížení Pravoslaví se západním křesťanstvím. A právě v tento den křesťané patřící k Pravé pravoslavné církvi nejen z Řecka, ale z celého světa jednomyslně demonstrovali svoji jednotu v pravdě a lásce jakožto počátek nového období vyznávání pravdy Pravoslaví tváří v tvář synkretické herezi ekumenismu.
Slavnostní sv. liturgii předsedal athénský arcibiskup Kallinikos. Spolu s ním sloužili následující metropolitové našeho synodu: Justin evripijský a evijský, Gerontios pirejský a salaminský, Chrysostom attický a viotijský, Dimitrios americký a Kyprián oropský a filijský; dále tito biskupové našeho synodu: Řehoř christianoupolský, Ambrož filipský, Ambrož methonský, Silouan lunský, Kliment gardikijský a Auxentios fotikijský. Ze sesterské Ruské zahraniční církve se zúčastnil její předseda metropolita Agathangel doprovázený arcibiskupem kišiněvským a moldavským Jiřím. Za Rumunskou starostylní církev byli přítomni Antonios ploiestijský, Dionysios galatský a Eulogios sibijský. Přítomno bylo také veliké množství kněží, 5 diákonů a mnoho hypodiákonů.
Velkolepý a slavnostní ráz sv. liturgie ještě více zdůraznil věhlasný byzantský chór pod vedením mistra Michalise Makri. Na konci jitřní bohoslužby arcibiskup Kallinikos vykonal obřad pozdvižení a klanění se ctěnému Kříži. Liturgické pasáže přednášené od hierarchů a duchovních různých národností podtrhly mezi-pravoslavný charakter jednoty pravých pravoslavných křesťanů.
Velikou radost a dojetí způsobila všem přítomnost vladyky Akkakia, který byl jedním z oněch 5 biskupů vysvěcených vladykou Akkakiem (Pappas) a vladykou Leontijem v 1962. Přestože se dožívá již 88 let a pohybuje se pouze na invalidním vozíku nenechal si ujít tuto historickou událost. Biskup Fotios marathonský, sekretář našeho synodu, přečetl z ambonu Encykliku o sjednocení. Po něm slovo dostal metropolita oropský a filijský Kyprián a pronesl oficiální slavnostní promluvu k příležitosti sjednocení.
Velké množství pravoslavných věřících zcela zaplnilo nejen velký chrám, ale také celé přilehlé prostranství monastýru sv. Mikuláše, aby tak všichni společně zažívali neopakovatelné chvíle duchovní radosti z velkého daru církevní jednoty a to s optimismem a nadějí, ale také s vděčností k Bohu, který tak milostivě shlédl na svůj zkoušený lid. Nespočet věřících přistoupilo ze dvou kalichů ke sv. Tajinám.
Po skončení sv. liturgie pronesl arcibiskup Kallinikos krátký děkovný proslov. S pozdravem ke všem věřícím se také obrátili metropolité Akkakios a Agathangelos. Na závěr sv. liturgie, která i s jitřní bohoslužbou trvala přes pět hodin, přijelo také mnoho duchovních, kteří ráno sloužili na svých farnostech, ale pak neváhali a přijeli, aby se také oni mohli zúčastnit a vyjádřit svoji velikou radost z dosažené jednoty.
Po společném obědě připraveném pro všechny duchovní se přítomných 18 biskupů odebralo k podpisu řeckého originálu společného eklesiologického prohlášení „Pravá pravoslavná církev tváří v tvář herezi ekumenismu – dogmatická a kanonická témata“. Následovalo společné fotografování před monastýrskou branou, a pak se všichni duchovní i laikové rozešli plni radosti a vděčnosti, oslavujíce jméno Trojjediného Boha za nedocenitelný dar jednoty Pravé pravoslavné církve a modlíce se za to, aby tato jednota byla nejen upevněna, ale i rozšířena.
