Nejčtenější články
Ctihodná Myrtidiotissa, asketka z Klissoury

Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část I. - úvod

O nové eklesiologii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje

14. září: ke svátku Povýšení Svatého Kříže

o. Jiří Ján: Cesta k „Velkému a svatému sněmu“ Pravoslavné církve





























Zasílání novinek
Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, zadejte svoji e-mailovou adresu:

PRAVOSLAVNÁ SPIRITUALITA A JEJÍ PRAXE > Životy svatých > Sv. Justin Popovič: Uvedení do Životů svatých

Sv. Justin Popovič: Uvedení do Životů svatých

Až do příchodu Pána Ježíše Krista do našeho pozemského světa jsme my lidé znali pouze smrt a smrt znala nás. Bylo jí zachváceno, prostoupeno a ovládnuto všechno lidské. Smrt nám byla blíže, než my sami sobě, byla mnohem reálnější, než naše vlastní existence a nesrovnatelně silnější, než člověk sám nebo všichni lidé dohromady.

Země byla hrůzným vězením smrti a my lidé jsme byli jejími bezbrannými zajatci. (Žd 2, 14-15) Teprve s příchodem Bohočlověka Krista „se zjevil život“. Smrtelníkům bez naděje, ubohým otrokům smrti se zjevil „věčný život“. (1J 1, 2)  A tento „věčný život“ jsme my lidé „viděli vlastníma očima a dotýkali se ho vlastníma rukama“. (1J 1, 1) O tomto věčném životě my křesťané „svědčíme a zvěstujeme ho“ ostatním. (1J 1,2) Neboť životem „ve společenství s Kristem“ žijeme věčný život již tady na zemi. (1J 1,3)

Z osobní zkušenosti víme, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a věčný život. (1J 5, 20) Proč Kristus přišel na svět? Zjevit nám pravého Boha a v Něm věčný život. (1J 5, 11) A to  základem ryzí a opravdové lásky k člověku: „Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.“ (1J 4, 9) Abychom v něm žili věčný život. Protože „kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá života...“ (1J 5, 12) a nachází se celý ponořený ve smrti. Naším jediným pravým životem je život v „jediném pravém Bohu a Pánu Ježíši Kristu“. Protože On jediný je věčný a silnější než smrt. Cožpak může být život nakažený smrtí a smrtí také končící vůbec nazýván životem? Podobně jako se med po přimísení jedu stává celý otrávený a není již více medem, tak i život končící smrtí není již více životem.

Láska Bohočlověka Krista k nám je nekonečná. Neboť k tomu, abychom získali věčný život, který je v Něm a jím žili, není po nás požadováno nic, co bychom museli mít: ani vzdělání, ani sláva, ani bohatství. Je třeba pouze to, co je dostupné každému. Co je tou věcí? Je to víra v Ježíše Krista. A proto On, jediný přítel člověka zvěstoval lidskému pokolení to podivuhodné Evangelium - dobrou zprávu: „Neboť tak Bůh milovat svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný... ten kdo ve mě věří, má život věčný.“ (J 3, 16;47) Z celého lidského rodu pouze Kristus, jakožto jediný pravý Bůh dal lidem to, co jim nemohl dát žádný anděl ani člověk. Jedině Kristus měl právo a moc prohlásit: „Amen, amen pravím vám: Kdo věří ve mne, má život věčný“ (J 6, 47) „a přešel ze smrti do života“ (J 5, 24) a to již za tohoto života.

Víra v Ježíše Krista sjednocuje člověka s věčným Bohem, který úměrně k naší víře vlévá do naší duše věčný život. Člověk pak postupně sám sebe začíná vnímat jako věčného. Toto vědomí roste analogicky k tomu, jak roste náš život podle víry. Čím více postupujeme v životě podle víry, tím více milostí naplněné Boží energie posvěcují naši duši, srdce, svědomí, celé naše bytí. S rostoucí vírou se zvětšuje také intenzita posvěcení naší přirozenosti. Čím více člověk postupuje ve svatosti, tím silněji a živěji zakouší svoji osobní nesmrtelnost. Stejně tak v něm roste vědomí o nesmrtelnosti každé lidské bytosti.

Ve skutečnosti opravdový lidský život začíná až s vírou v Ježíše Krista; vírou, která vede člověka k tomu, aby celou svoji duši, celé své srdce a všechnu svoji sílu daroval Kristu, který ji postupně posvěcuje, proměňuje a zbožšťuje. Skrze toto posvěcení, proměnění a zbožštění se pak do člověka vlévají nestvořené Boží energie, které v něm rodí neochvějné vědomí a přesvědčení o vlastní nesmrtelnosti a věčnosti. Ve skutečnosti náš život je životem jen do té míry, do jaké jsme vrostlí v Krista. A jak moc jsme v Kristu, je potvrzováno naší svatostí: čím je život svatější, tím je více nesmrtelný a více věčný.

Opakem tohoto procesu je smrt. Co je to smrt? Smrt je ovocem hříchu. Hřích je oddělením od Boha, v Němž jediném je zdroj života. Tato pravda je evangelijní a božská: svatost je život a hříšnost je smrt; zbožnost je život a bezbožnost je smrt; víra je život a nevíra je smrt; Bůh je život a ďábel je smrt. Smrt je oddělením od Boha a život je navrácením se k Bohu a k životu v Něm.

Víra je ve skutečnosti probuzení duše z netečnosti, vzkříšení duše ze stavu duchovní smrti: „Byl mrtev a zase ožil!“ (Lk 15, 24). Lidstvo zažilo toto vzkříšení poprvé v Bohočlověku Kristu a od té doby je nepřetržitě zažívá v Kristově Církvi. Neboť všechno, co bylo v Bohočlověku Kristu, bylo vloženo do jeho Církve. A On skrze sv. Tajiny a sv. ctnosti sám sebe dává všem věřícím. Kde se nachází Kristus, není již více smrti. Tam již člověk přešel ze smrti do života. Vzkříšením Krista slavíme smrt smrti a začátek nového, věčného života. (Paschální kánon)

Pravý život na zemi začíná až se vzkříšením našeho Spasitele Pána Ježíše Krista, protože je to poprvé, co život nekončí smrtí. Bez Kristova vzkříšení není život ničím jiným, než postupným umíráním nevyhnutelně směřujícím k úplnému zániku. Skutečný, opravdový život je ten, který smrtí nekončí. A takový život se na zemi stal možným jedině vzkříšením Bohočlověka Krista. Život je opravdový jedině v Bohu; neboť takový život je svatý a díky tomu nesmrtelný. Stejně jako hřích znamená smrt, svatost znamená nesmrtelnost. Jedině vírou ve zmrtvýchvstalého Pána Ježíše Krista může člověk prožít klíčový zázrak své existence: přechod ze smrti do nesmrtelnosti, z pomíjivosti do věčnosti, z pekla do nebe. Jedině tehdy člověk nalézá sám sebe, svoji skutečnou podstatu a své věčné já: „neboť byl mrtev, a zase ožil; byl ztracen a je nalezen.“ (Lk 15, 24).

Co jsou křesťané? Křesťané jsou nositeli Krista a díky tomu také nositeli a vlastníky věčného života. Jsou takovými podle míry své víry a podle míry svatosti, která z víry povstává. Ti nejdokonalejší křesťané jsou nazýváni svatými; neboť skrze asketický zápas víry ve vzkříšeného a na věky žijícího Pána Ježíše Krista dosáhli posvěcení v nejvyšší míře a smrt již nad nimi nemá žádnou vládu. Jejich celý život vycházel z Krista a proto byl Kristův. Jejich myšlenky byly cele Kristovými myšlenkami. Jejich postoje byly cele Kristovými postoji. Cokoli měli, patřilo na prvním místě Kristu a teprve poté jim samotným. Jejich duše patřila nejdříve Kristu a teprve poté jim samým; jejich život byl nejdříve Kristův a teprve poté jejich. Z nich samotných v nich nezůstalo nic. Byli cele v Kristu a Kristus  byl cele v nich.

Proto Životy svatých nejsou ničím jiným než životem samotného Pána Ježíše Krista, který se v menší či větší míře a v různých formách opakoval  v každém z nich. Ještě přesněji řečeno: Jedná se o život vtěleného Boha Logu, Bohočlověka Ježíše Krista, který prostřednictvím životů svatých pokračuje dál. Kristus nám jako člověk daroval svůj božský život; a to proto, aby nás jako Bůh svým životem posvětil a naše pozemské životy učinil nesmrtelnými a věčnými. „A ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z jednoho a téhož.“ (Žd 2, 11)

Svatost, nesmrtelnost a věčnost se staly reálnými v lidském světě v tom okamžiku, kdy se Pán Ježíš Kristus stal člověkem, kdy se stal účastníkem našeho těla a krve a tím také naším bratrem, bratrem podle těla a krve. (Žd 2, 14-16) Stal se člověkem a přitom zůstal Bohem, Bohočlověk Kristus vedl svatý život prostý hříchu. Svým Boholidským životem, který vedl na zemi a Svojí smrtí a vzkříšením zničil ďábla a jeho vládu smrti. Tímto činem daroval a nadále nepřetržitě rozdává Své milostiplné Boží energie těm, kdo v Něho věří, aby i oni mohli porazit ďábla, každou smrt a každé pokušení. (Žd 2, 14; 15; 18) Tento Boholidský život se ve své plnosti nachází v Boholidském Těle Krista – v Církvi. Ta jakožto nebesko-pozemský celek je tím místem, ve kterém ho mohou křesťané podle míry své víry neustále zakoušet a žít.

Životy svatých jsou ve skutečnosti životem Bohočlověka Krista, vlitým do Jeho následovníků a jimi denně v Jeho Církvi zakoušený. I ta nejmenší drobnost jejich života vychází přímo z Krista, protože On je život (J 14, 6; 1, 4), nekonečný, neomezený, věčný život. Je to život, který svou Boží silou přemáhá veškerou smrt a všemu přináší vzkříšení. Vše-pravdivá dobrá zpráva toho jediného vše- pravého zní: „Já jsem vzkříšení i život.“ (J 11, 25)

Podivuhodný Pán Ježíš Kristus, který je celý „vzkříšení a život“ se nachází celý ve Své Církvi jako Boholidská realita a jako taková nikdy nebude mít konce. Jeho život pokračuje napříč všemi věky. Každý křesťan je součástí tohoto Kristova Těla. (Ef 3, 6) Křesťanem se nazývá právě proto, že v Kristově Těle žije Boholidským životem.

Kdo je křesťan? Křesťan je člověk, který žije Kristem a v Kristu. Přikázání svatého Evangelia je božské: „žijte hodně Boha…“ (Ko 1, 10). Bůh přišel v těle a jako Bohočlověk zůstal cele a plně ve Své Církvi a Jeho Církev žije cele a plně Jím samotným. Člověk vede život „hodný Boha“ tehdy, když žije podle Kristova Evangelia. Proto také Boží přikázání zní: „Žijte pouze tak, jak je hodné evangelia Krista.“ (Fil 1, 27).

Život podle Evangelia, život svatý a zbožný, je pro křesťany přirozený a normální. Neboť křesťané jsou - v souladu se svým povoláním - svatí. Tato dobrá zpráva a přikázání zní napříč celým Novým Zákonem. (1Te 4, 3; 7, Ř 1, 7, 1K 1, 2, Ef  1, 1-18; 2, 19; 5, 3; 6, 18, F 1, 1; 4, 21-22, Ko 1, 2-4; 12; 22; 26, 1Te 3, 13; 5, 27, 2Tm 1, 9, Fm 5, 7, Žd 3, 1; 6, 10; 13, 24, Ju 3) Naším povoláním je stát se cele svatými – tělem i duší. (1 Te 5, 22-23) Svatost není zázrak, je to spíše norma, standard víry. Přikázání svatého Evangelia nemůže být jasnější: „Jako ten, který vás povolal, je svatý, i vy buďte svatí v celém způsobu života.“ (1 Pt 1,15).

Z toho jasně vyplývá, že Kristus, který je Svatý a který se vtělil a stal se člověkem, nám Svým vlastním příkladem ukázal svatý život v jeho plnosti. A proto dal lidem toto přikázání: „Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“ (1Pt 1, 16) On má právo vydat takové přikázání, protože tím, že sám se stal člověkem, daroval lidem všechny Boží energie, které jsou pro svatý a zbožný život na této zemi nezbytné. (2Pt 1, 3) Křesťané jsouce skrze milost v duchovní jednotě s jediným Svatým – s Pánem Ježíšem Kristem – od Něj skrze milost Boží a skrze víru přijímají svaté energie, které je uschopňují vést svatý život.

Životem v Kristu mohou svatí pokračovat v Kristově díle, protože v něm se stávají nikoli pouze mocnými, ale vše-mocnými: „Všechno mohu v Kristu, který mne posiluje.“ (F 4, 13) Ve svatých se realizuje pravda vyřčená vše-pravdivým Kristem, že ti, kteří v Něj věří, budou konat Jeho skutky a dokonce ještě větší skutky: „Amen, amen pravím vám: Kdo věří ve mne, skutky, které já činím, i on činit bude, a ještě větší…“ (J 14, 12) A skutečně: pouhý stín apoštola Petra přinesl uzdravení; slovo sv. Marka Askety dalo do pohybu horu a pak ji zastavilo… Když se Bůh stal člověkem, Boží moc se stal lidskou mocí, Boží pravda se stala lidskou pravdou a Boží spravedlnost se stala lidskou spravedlností: vše, co bylo Božské, se stalo lidským.

Čím jsou Skutky apoštolské? Jsou to Kristovy skutky, které svatí Apoštolové vykonali Boží mocí. Nebo jasněji řečeno: Své skutky vykonávali skrze Krista, který v nich přebýval a skrze ně je konal. A co jsou životy svatých Apoštolů? Je to žití Kristova života, který je v Církvi předáván všem věrným následovníkům Krista, kteří v něm pomocí sv. Tajin a sv. ctností pokračují.

A co jsou to Životy svatých? Nejsou ničím jiným, než určitou formou pokračováním Skutků apoštolských. Nacházíme v nich stejné Evangelium, stejný život, stejnou pravdu, stejnou spravedlnost, stejnou lásku, stejnou víru, stejnou věčnost, stejnou „moc z výsosti“, stejného Boha a Pána. Neboť: „Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.“ (Žd 13, 8) Je stále stejný pro lidi všech věků. Všem, kdo v Něho věří, uděluje ty stejné dary a Boží energie. Tato od generace ke generaci a od století ke století nepřetržitá přítomnost život-tvořících Božích energií v Kristově Církvi vytváří živoucí svatou Tradici. Tato Tradice bez přerušení pokračuje jako život Boží milosti v každém křesťanu, ve kterém Kristus přebývá skrze sv. Tajiny a sv. ctnosti. On je cele přítomen ve své Církvi, neboť ona je Jeho naplněním: „…plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.“ (Ef 1, 23) Bohočlověk Kristus je plností poznání: „V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“ (Ko 2, 3) a křesťané musí, s pomocí sv. Tajin a sv. ctností, být naplněni „vší plností Boží“. (Ef 3, 19)

Životy svatých nám předkládají a ukazují právě ty osoby, které jsou naplněné Kristem Bohem, osoby, které se staly nositeli Krista, svaté osoby, v nichž je zachována a skrze které je předávána svatá tradice o milostí naplněném způsobu života vedoucím ke svatosti. Tento způsob života je zachováván a předáván prostřednictvím svatého evangelijního života.

Životy svatých jsou ve skutečnosti svaté evangelijní pravdy, které Boží milost a asketický zápas přenesl a přeložil do řeči lidského života. Neexistuje jediná evangelijní pravda, kterou by nešlo proměnit do běžného života. Naopak Kristus Bůh nám přinesl všechny evangelijní pravdy za jediným účelem: aby se staly našim životem, naší realitou, naším vlastnictvím a naší radostí. A všichni svatí bez rozdílu žili tyto božské pravdy jako centrum svých životů, jako samotnou podstatu svého bytí.

Proto jsou Životy svatých jasným důkazem o následujících skutečnostech: náš původ je v nebi; nejsme z tohoto světa, ale z toho jiného; člověk je skutečně člověkem teprve v Bohu; na zemi žijeme nebeským životem; „naše občanství je v nebesích“ (F 3, 20); naším úkolem je učinit nás nebeskými, nakrmit nás nebeským pokrmem, „chlebem, který sestupuje z nebe“. (J 6, 33; 35; 51) Kristus sestoupil z nebe, aby nás nasytil věčnou Boží pravdou, věčným Božím dobrem, věčnou Boží spravedlností, věčnou láskou a věčným životem, a to vše skrze sv. Tajiny, skrze život v jediném pravém Bohu a Pánu Ježíši Kristu. (J 6, 50; 51; 53-57)

Jinými slovy, naše povolání je sytit se Kristem a Jeho život-tvořícími energiemi. Máme žít v Něm a stávat se kristy. Pokud žijeme tímto způsobem, nacházíme se již v nebi, ačkoli ještě stále chodíme po zemi. Jsme již cele v Bohu, a to i přesto, že naše bytí stále zůstává v omezeních naší lidské přirozenosti. Člověk, který dovolí, aby se z něj stal kristus, převyšuje své lidství. Převyšuje sám sebe Bohem, Bohočlověkem, ve kterém se nachází dokonalý obraz skutečného, pravého člověka podle Božího obrazu. Tím, že v sobě nese Krista, pramen vše-přemáhajících Božích energií, převyšuje své lidství a pozdvihuje se nad každý hřích, každou smrt a každé peklo. Tohoto stavu člověk dosahuje v Církvi a prostřednictvím Církve, kterou brány pekel nepřemohou. Neboť v Církvi plně sídlí podivuhodný Bohočlověk Ježíš Kristus, se Svými Božími energiemi, Svými pravdami, Svými skutečnostmi, Svými dokonalostmi, Svojí věčností.

Životy svatých jsou svatá svědectví o zázračné moci našeho Pána Ježíše Krista. Ve skutečnosti jsou to svědectví Skutků apoštolských pokračující dál napříč staletími. Svatí nejsou nikým jiným, než jen dalšími svědky, přičemž sv. Apoštolové byli těmi prvními v dlouhé řadě. Ovšem čeho jsou svědky? Jsou svědky Bohočlověka Ježíše Krista: ukřižovaného, vzkříšeného, na nebe vstoupivšího a věčně žijícího. Jsou svědky o Jeho vše-spasitelném Evangeliu, které je bez přestání z pokolení na pokolení znovu psáno dalšími svatými evangelijními skutky. Neboť Pán Ježíš Kristus, který je tentýž včera dnes i na věky, nepřestává svými Božími energiemi činit zázraky prostřednictvím Svých svatých služebníků. Svatí Apoštolové byli prvními svatými svědky Pána Ježíše Krista a Jeho Boholidského plánu o vykoupení světa. Jejich životy jsou živoucími a nesmrtelnými výpověďmi o Spasitelovu Evangeliu jakožto novém životě: životě milosti a svatosti, životě Božího a Boholidského a tudíž zázračného a pravdivého, stejně jako byl zázračný a pravdivý život samotného Spasitele.

A kdo jsou křesťané? Křesťané jsou lidé, skrze něž svatý Boholidský život Krista pokračuje z generace na generaci až do konce světa a času. Všichni křesťané dohromady tvoří jedno Tělo, Tělo Kristovo – Církev: jsou účastníky Těla Kristova, údy jeden druhého navzájem (1K 12, 27; 12, 12-14, Ř 12, 5, Ef 3, 6). Řeka nesmrtelného Božího života začala vyvěrat a neustále proudí z Pána Ježíše Krista a na jejich vlnách křesťané vplouvají do věčného života. Křesťané jsou Kristovou dobrou zprávou, evangeliem, které zní všemi generacemi a národy. V Životech svatých jsou všechny věci přirozené a přitom nadpřirozené, stejně jako byly přirozené a přitom nadpřirozené ve svatém Evangeliu – jedinečně pravdivé a skutečné. A vše je pravdivé a skutečné díky stejné Boholidské realitě. Stejná moc – Boží a lidská – o tom svědčí: Boží moc v celé své nekonečné dokonalosti a lidská moc – rovněž v celé své nekonečné dokonalosti.

Co jsou Životy svatých? Hle, jsme v nebi, protože země se skrze Boží světce stala nebem. Hle, jsme mezi anděly v těle, mezi nositeli Krista. Ať jsou kdokoliv, Pán je v nich, s nimi a mezi nimi v plnosti. Je s nimi věčná Boží pravda, stejně jako věčná Boží spravedlnost, věčná Boží láska a věčný Boží život.

Co jsou Životy svatých? Hle, jsme v ráji, ve kterém se vše, co je božské, svaté, nesmrtelné, věčné, spravedlivé, pravdivé a evangelijní rozrůstá a rozmáhá. Neboť strom věčného, božského a nesmrtelného života skrze kříž v každém věřícím roste, kvete a přináší hojnost plodů. A kříž nám ukazuje cestu do nebe. Tam, kam pro naše povzbuzení vstoupil zloděj, hned vzápětí po nejsvětějším Božím nositeli kříže – Kristu – a vstoupil tam s křížem pokání.

Co jsou Životy svatých? Hle, jsme ve věčnosti: kde již více není čas, protože ve svatých panují a kralují věčná Boží pravda, spravedlnost, láska a život. Ve svatých již není žádná smrt, protože celé jejich bytí je prostoupeno život přinášejícími Božími energiemi vzkříšeného Ježíše Krista, který jednou provždy porazil smrt; jako jediný porazil všechny druhy smrti ve všech světech. Ve svatých smrt nemá žádné místo: celé jejich bytí je prosyceno tím jediným nesmrtelným: Pánem a Bohem Ježíšem Kristem. Pokud jsme s nimi, jsme v přítomnosti jediných skutečně nesmrtelných lidí na zemi: Porazili každou smrt, každý hřích, každou vášeň a chtíč, každého démona, každé peklo. Jsou hromosvody smrti a pokud zůstáváme v jejich blízkosti, s nimi a v nich, žádný úder smrti nás nemůže zasáhnout.

Svatí jsou lidé, kteří zde na zemi žijí svatými, věčnými, Božími pravdami. To je také důvodem, proč jsou Životy svatých aktuálně aplikovaná dogmatika. V jejich životech jsou totiž všechny svaté, věčné, dogmatické pravdy žity a zakoušeny skrze život tvořící energie v nich obsažené. Z jejich životů je nejvíce patrné, že dogmata nejsou pouze ontologickými pravdami samy o sobě. Naopak každé jednotlivé dogma je pramenem věčného života a zdrojem svaté spirituality.

Podle vše-pravdivého Evangelia jedinečného a nenahraditelného Spasitele a Pána platí:„Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ (J 6, 63) Z každého takového slova tryská spasitelná, posvěcující, životodárná a život proměňující moc. Bez svaté pravdy o Trojjediném Bohu nemáme přístup k žádné moci Svaté Trojice, ke které se dostáváme vírou a která nás potom oživuje, posvěcuje, zbožšťuje a zachraňuje. Pro člověka neexistuje žádná cesta spásy kromě svaté pravdy o Bohočlověku. Pokud žijeme touto pravdou, vyvěrá z ní spasitelná moc, která nás vysvobozuje z moci hříchu, smrti a ďábla.

A tato svatá pravda o Bohočlověku – cožpak o ní životy bezpočtu svatých nepodávají svědectví, a to zcela nepřehlédnutelným způsobem? Svatí se svatými stávají již samotným faktem, že nepřetržitě žijí Ježíše Krista jako duši své duše, jako svědomí svého svědomí, jako mysl své mysli, jako bytí svého bytí a jako život svého života. A každý z nich spolu se sv. Apoštoly směle prohlašuje: „nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Ga 2, 20)

Pohleďme na Životy svatých: z každého z nich vyvěrá pramen milostiplné, život tvořící a spasitelné moci nejsvatější Bohorodičky. Ta je provádí cestou duchovních zápasů, od boje k boji, od ctnosti ke ctnosti, od vítězství nad hříchem k vítězství nad smrtí, od vítězství nad smrtí k vítězství nad ďáblem. Uvádí je do duchovní radosti, v níž již více není nářek, ani křik, ani bolest. Vše je pouze „radost a pokoj v Duchu Svatém“ (Ř 14, 17). Jedná se o radost a pokoj získaný z vítězství nad veškerým hříchem, nad vším chtíčem a vášní, vší smrtí a všemi zlými duchy. Jedná se bezpochyby o skutečné a živoucí svědectví o dogmatu o nejsvětější Bohorodičce, která je vpravdě „ctěnější nad Cherubíny a nesrovnatelně slavnější než Serafíni“. Je to článek víry, který svatí vírou nosí ve svých srdcích a skrze který žijí život horlivé lásky.

Pokud chcete jeden, dva nebo stovky příkladů neochvějných svědectví o životonosné a život-tvořící povaze nejctěnějšího Kříže a toužíte se seznámit se zkušenostně prověřeným článkem víry o spasitelné povaze Spasitelovy smrti na Kříži, nahlédněte s vírou do Životů svatých. Záhy pocítíte a uvidíte, že pro každého svatého pro všechny svaté je moc Kříže tou vše-přemáhající zbraní, s jejíž pomocí porážejí veškeré viditelné i neviditelné nepřátele kladoucí překážky jejich spáse. A co víc – uvidíte, že Kristův Kříž prostupuje cele jejich životy: jejich duši, srdce, svědomí, mysl, vůli i tělo. V každém z nich naleznete bezedný pramen spásy, vše-posvěcující moc, která je neomylně vede od dokonalosti k dokonalosti, od radosti k radosti. Až je nakonec vítězoslavně uvede do věčného, nebeského Království, kde zní neutichající jásot spasených a kde zakouší nekonečnou radost ti, kdo hledí na nepopsatelnou krásu tváře Páně.

Životy svatých však nesvědčí pouze o dogmatech zmíněných v předchozích řádcích. Naopak vydávají svědectví také o ostatních článcích víry: o Církvi, o milosti, o sv. Tajinách, o svatých ctnostech, o člověku, o hříchu, o svatých ostatcích, o svatých ikonách, o životě po smrti a o všem, co dohromady tvoří Boholidský plán spasení. Ano, Životy svatých jsou zkušenostní dogmatika. Ano, Životy svatých jsou zakoušená dogmata, která svatí zakoušeli ve svých svatých životech.

Životy svatých v sobě navíc obsahují pravoslavnou etiku v celé své plnosti, v celé své zářné Boholidské vznešenosti a život-tvořící nesmrtelnosti. Je v nich tím nejpřesvědčivějším způsobem ukázáno a dokázáno, že sv. Tajiny jsou zdrojem sv. ctností a že sv. ctnosti jsou ovocem sv. Tajin. Sv. Tajiny plodí sv. ctnosti, rozvíjejí je a vyživují a žijí v nich na věky. Všechny Boží morální zákony mají svůj počátek ve sv. Tajinách a jsou realizovány prostřednictvím sv. ctností. Z tohoto důvodu jsou Životy svatých skutečně žitou etikou. Nevyvratitelným způsobem dokazují, že etika není nic jiného, než aplikovaná dogmatika. Životy svatých jsou tvořeny sv. Tajinami a sv. ctnostmi. A jak sv. Tajiny, tak i sv. ctnosti jsou dary Svatého Ducha, který „působí všechno ve všech.“ (1K 12, 4; 6; 11)

A co ještě jiného Životy svatých jsou? Jsou pravoslavnou pedagogikou. Neboť obsahují nespočet evangelijních návodů, rad a pokynů - jejichž funkčnost je prověřena staletími - jak je třeba vychovávat a formovat dokonalou lidskou osobnost: toho kompletně ideálního člověka, který v Církvi Kristově pomocí sv. Tajin a sv. ctností roste do „dokonalého člověka, podle míry plnosti Krista.“ (Ef 4, 13) Tento cíl je tím skutečným výchovným ideálem Evangelia. Je to jediný ideál, který je hodný bytosti stvořené k Božímu obrazu, jímž člověk bezesporu je. Tento ideál byl ustanoven a vyhlášen Evangeliem Ježíše Krista. Nejprve tento ideál realizoval sám Bohočlověk Kristus, poté ho ve svých životech realizovali sv. Apoštolové následovaní dalšími svatými. Člověk může být obklopen různými vzory vzdělanosti, ale bez Bohočlověka Krista a mimo Něj navždy zůstává neúplnou bytostí, zoufalou, nešťastnou bytostí, zasluhující si slzy lítosti celého světa.

Pokud si přejete, můžete Životy svatých považovat také za jistou formu pravoslavné encyklopedie. Je možné v nich nalézt vše, co potřebuje duše hladovějící a žíznící v tomto světě po spravedlnosti a po pravdě, po Boží nesmrtelnosti a po věčném životě. Jestli je víra to, co potřebujete, zde ji najdete v hojnosti a nasytíte svoji duši  pokrmem, po kterém již více nebudete hladovět. Jestli potřebujete lásku, pravdu, spravedlnost, naději, trpělivost, skromnost, pokání, modlitbu nebo jakoukoliv jinou ctnost či jakýkoli jiný čin víry, v nich, v Životech svatých naleznete bezpočet svatých učitelů těchto duchovních skutků a také Boží milost pro jejich vykonání.

Jestli trpíte pro svoji víru v Krista, Životy svatých vám poskytnou útěchu a povzbuzení. Učiní vás smělými, dají vám křídla a vaše strádání bude proměněno v radost. Jestli procházíte jakýmkoli druhem pokušení, Životy svatých vám pomohou nad ním zvítězit jednou provždy. Jestli jste napadáni neviditelnými nepřáteli spásy, Životy svatých vás „odějí do plné Boží zbroje“ (Ef 6, 11; 13) a vy je všechny porazíte teď, provždy a v průběhu celého svého života. Jestli se nacházíte v obklíčení viditelných nepřátel a pronásledovatelů Církve Kristovy, Životy svatých vám dají odvahu a sílu vyznavače a vy budete neohroženě vyznávat jediného pravého Boha a Pána Ježíše Krista a směle povstanete na obhajobu svaté pravdy Jeho Evangelia a to až do smrti. A budete se cítit silnější, než jakákoli smrt a jakýkoli viditelný nepřítel Krista a jsouce mučeni pro Krista budete jásat radostí a celou svojí bytostí budete zakoušet, že váš život je již v nebi, skryt spolu s Kristem v Bohu, výše než jakákoliv smrt. (Ko 3, 3)

V Životech svatých je ukázána celá řada zcela spolehlivých cest vedoucích ke spáse, osvícení, posvěcení, proměnění, pokristovštění a zbožštění. Všechny tyto cesty člověka uschopňují k vítěznému boji proti hříchu, a to každému hříchu; uschopňují ho porazit vášeň, a to každou vášeň; porazit smrt, a to každou smrt; porazit ďábla, a to každého ďábla. Poskytují nám lék proti každému hříchu: vyléčení z každé vášně, vzkříšení z každé smrti, vysvobození z moci každého ďábla, spása ode všech zel. Neexistuje jediná vášeň, jediný hřích, proti kterým by Životy svatých neměly zbraň a nedokázaly by prakticky ukázat, jak konkrétní hřích nebo vášeň porazit, umrtvit a vykořenit.

V Životech svatých je jasně a zřetelně demonstrováno: neexistuje žádná duchovní smrt, ze které by člověk nemohl být vzkříšen, a to Boží mocí zmrtvýchvstalého Pána Ježíše Krista. Neexistuje žádné trápení, žádné neštěstí, žádná mizérie, žádné utrpení, které by Pán nemohl proměnit buď najednou nebo postupně v poklidnou radost pramenící z víry v Něj. Naopak, v Životech svatých je zaznamenán bezpočet inspirujících příkladů toho, jak se hříšník stal spravedlivým mužem; jak se svatým člověkem stal zloděj, trýznitel, opilec, požitkář, vrah či cizoložník. V Životech svatých je zaznamenáno mnoho, mnoho udivujících proměn, jak se sobec, egoista, bezvěrec, ateista, nadutec, lakomec, chlípník, zlostník, bezbožník, zpustlík, zlomyslník, potměšilec, závistivec, vychloubač, chvástal, nemilosrdný, nevraživý, hašteřivý, nenasytný člověk stal člověkem Božím.

Podobným způsobem Životy svatých předkládají řadu dalších zázračných případů, jak se mladík stal svatým mladíkem, dívka svatou dívkou, stařec svatým starcem a stará žena svatou starou ženou, malé dítě svatým dítětem, rodiče svatými rodiči, syn svatým synem a dcera svatou dcerou, rodiny svatými rodinami, společnost svatou společností, kněz svatým knězem a biskup svatým biskupem, pastýř svatým pastýřem, rolník svatým rolníkem, vládce svatým vládcem, honec krav svatým honcem, dělník svatým dělníkem, soudce svatým soudcem, učitel svatým učitelem, lektor svatým lektorem, voják svatým vojákem, důstojník svatým důstojníkem, král svatým králem, písař svatým písařem, obchodník svatým obchodníkem, mnich svatým mnichem, architekt svatým architektem, lékař svatým lékařem, výběrčí daní svatým výběrčím daní, student svatým studentem, řemeslník svatým řemeslníkem, filosof svatým filosofem, vědec svatým vědcem, státník svatým státníkem, ministr svatým ministrem, chudák svatým chudákem a boháč svatým boháčem, otrok svatým otrokem a jeho pán svatým pánem, manželský pár svatým manželským párem, spisovatel svatým spisovatelem, umělec svatým umělcem…

_______________________________
Přeloženo z angličtiny: Father Justin Popovich, Orthodox Faith and Life in Christ, Institute for Byzantine and Modern Greek Studies, Belmont, 1997, s. 32-50 



 
 ©   ORTHODOXIA CHRISTIANA  |  SPRAVCE@ORTHODOXIACHRISTIANA.CZ  |  DESIGN WWW.GREY-WOLF.CZ  |  PROGRAMMING WWW.MCTECH.CZ