Nejčtenější články
Ctihodná Myrtidiotissa, asketka z Klissoury

Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část I. - úvod

O nové eklesiologii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje

14. září: ke svátku Povýšení Svatého Kříže

o. Jiří Ján: Cesta k „Velkému a svatému sněmu“ Pravoslavné církve





























Zasílání novinek
Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, zadejte svoji e-mailovou adresu:

ORTHODOXNÍ KŘESŤANSTVÍ > Dogmatická theologie > Sv. Justin Popovič: Význam pojmů dogmatika a dogmata

Sv. Justin Popovič: Význam pojmů dogmatika a dogmata

Pojem dogmatika
Již v samotném názvu „dogmatika“ je obsažen její předmět a její vymezení. Ze samého pojmu dogmatika vychází její logická definice. Dogmatika je věda o dogmatech křesťanské víry. Existují však různé křesťanské konfese, které chápou a interpretují dogmata odlišným způsobem. Pravoslavná církev na rozdíl od všech ostatních nazývá svoji dogmatiku „orthodoxní“1, protože představuje a interpretuje Bohem zjevená dogmata v evangelijním, apoštolském a katholickém duchu. Tím se odděluje a ohrazuje od ne-evagelijních, ne-apoštolských, ne- katholických, ne-orthodoxních dogmat spasení. Z toho plyne, že pravoslavná dogmatika je věda, která systematicky a v duchu jedné, svaté, katholické a apoštolské Církve předkládá a interpretuje dogmata křesťanské víry.

Pojem dogmata
Bohem zjevená dogmata jsou věčné pravdy víry, obsažené ve svatém Zjevení. Církev je chrání, interpretuje a předává jako oživující a nezměnitelná pravidla spásy. Pojem dogma (δόγμα) je řeckého původu a pochází ze slovesa δοκεῖν (domnívat se, myslet, držet, věřit) a etymologicky znamená jasně definovaný názor, chápaný jako logická a nepopiratelná pravda v dané oblasti lidské činnosti, jako filozofie, náboženství či právo.2

Starověcí řečtí a římští spisovatelé používali pojem dogma ve filozofii, etice, právní vědě ve významu „nauka“, „pravidlo“, které díky své nepopiratelné pravdivosti získalo význam logické a fakticky dokázané pravdy, příkazu či zákona.3

Ve Starém zákoně pojem dogma označuje na jedné straně politické výnosy, státní zákony a předpisy4 a na straně druhé přikázání Mojžíšova zákona5, nebo obecně přikázání týkající se náboženského života.6

V Novém zákoně se pojem δόγμα vyskytuje pětkrát a to ve dvou významech. V prvním případě se jedná o oblast státní správy, kde označuje císařské vyhlášky a zákony7. V druhém případě se jedná o oblast náboženského života, kde označuje jak předpisy Mojžíšova zákona v té době závazné pro každého Žida8, tak i novozákonní ustanovení závazné pro všechny členy Kristovy Církve. Ve Skutcích apoštolských se uvádí, že Pavel a Timoteus učili věřící „zachovávat dogmata na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě“ (φυλάσσειν τὰ δόγματα τὰ κεκριμένα ὑπὸ τῶν ἀποστόλων καὶ πρεσβυτέρων τῶν ἐν Ἱερουσαλήμ)9. Na jiném místě apoštol Pavel rozlišuje mezi právními předpisy Mojžíšova zákona a věčnými pravdami Nového zákona, když říká: „Pán Ježíš Kristus v dogmatech zrušil přikázání Mojžíšova zákona“(τὸν νόμον τῶν ἐντολῶν ἐν δόγμασι καταργήσας).10

Z toho je patrné, že již v apoštolské době se v Církvi ustanovil význam pojmu dogma jako Boží, nevyvratitelné, absolutní a pro všechny závazné pravdy víry.11 Velký horlivec apoštolské tradice sv. Cyril Jeruzalémský nazývá základní pravdy víry obsažené v Jeruzalémském vyznání nutnými dogmaty (τῶν ἀναγκαίων δογμάτων)12, dogmaty zbožnosti (δογμάτων εὐσεβών)13, a zápas víry, kterým si dogmata přivlastňujeme ke spáse, nazývá dogmatickou formou víry (εἶδος τῆς πίστεως τὸ δογματικόν)14. Celé novozákonní učení o Bohu pojmenovává dogmaty o Bohu (τὰ περὶ θεοῦ δόγματα). Jejich osobní a životodárné osvojení považuje za nezbytnou podmínku ke spáse, a proto také tvrdí: „Největší užitek se skrývá ve studování dogmat.“15

Sv. Řehoř Theolog, poté co prošel všechny novozákonní pravdy o Bohu, Synu Božím, Duchu Svatém, o dobru, o zlu a obecně o celé ekonomii spásy, vyzývá katechumeny k tomu, aby své dobro, svoji spásu, svůj nový život postavili „na základě těchto dogmat“(ἐπὶ τούτῳ τῷ θεμελίῳ τῶν δογμάτων)16. Svatý Řehoř Nysský rozděluje celé křesťanské učení na dvě části: na část etickou a na část zabývající se přesností dogmat (εἰς τὸ ἢθικον μέρος καὶ τὴν τῶν δογμάτων ἀκρίβειαν)17. Sv. Jan Zlatoústý dogmata chápe jako církevní věrouku18. Vincent Lerinský všeobecnou víru (universalis fides) nazývá katholickým dogmatem (catholicum dogma)19. Na všeobecných sněmech byl pojem dogma používán pro označení pravé křesťanské věrouky20. Otcové na sněmech označovali pojmem dogma ustanovení a rozhodnutí, která učinili ve věcech víry, zatímco všechna další rozhodnutí nazývali kánony a pravidly.

To se také částečně odráží ve skutečnosti, že liturgické zpěvy obsahující věroučné výpovědi o přesvaté Bohorodici, o vtělení Pána Ježíše Krista, o dvou přirozenostech v jedné Boholidské Osobě, nazýváme dogmatik (δογματικόν).

Tímto způsobem v církevní terminologii pojmem dogma označujeme pouze Bohem zjevené pravdy týkající se víry, na rozdíl od Bohem zjevených pravd v oblasti etiky, liturgiky, církevního práva. Ovšem nikdy nesmíme zapomenout na to, že koneckonců vše dohromady tvoří nedílný celek.

_________________________________

Přeloženo ze srbštiny: Sv. Justin Popovič, Dogmatika Pravoslavné církve [srbsky]
www.svetosavlje.org/biblioteka/AvaJustin/DogmatikaPravoslavneCrkve/DogmatikaPravoslavneCrkve02.htm [cit. 10.1.2013].  

_________________________________
1
Pochází z řeckého pojmu  ὀρθοδόξος , které je složené ze dvou slov ὀρθός -pravý, správný a δοκέω -myslím, domnívám se, tvrdím, věřím. Z toho plyne, že pojem ὀρθοδοξία znamená správné myšlení, pravá víra, pravověří. Naproti orthodoxii stojí heterodoxie – jiné myšlení, jiná víra, jinoslaví, ἑτεροδοξία od  ἓτεροςδοκέω jinak myslím, věřím.

2Na to poukazuje Kliment Alexandrijský: Τὸ μὲν δόγμα ἐστί κατάληψις τις λογική (Strom. VII, 5/ PG 9,581).

3Xenofón, Anabáze, III, 3, 5. Ciceron k tomu píše: „Sapientia neque de se ipsa dubitare debet, neque de suis decretis, quae philosophi vocant dogmata.“ (Quaest. Acad. Lib. IV, 9). Podobně Seneka praví: „Nulla ars contemplativa sine decretis suis est, quae Graeci vocant dogmata; nobis decreta licet appelare, vel scita, vel placita.“ (Epist.  95). V tomto smyslu sv. Isidor Pelusiotský nazývá Sókrata zákonodárcem attických dogmat (ὁ τῶν Ἀττικῶν δογμάτων) a učení Platónovo a stoiků nazývá dogmaty (PG 78,185C; 1453).

4Da 2, 13; 3, 10; 6, 89; Est 3, 9.

5Ez 20, 24.

62 Mak 10, 18; 15, 36.

7Lk 2, 1; Sk 17, 7.

8Ko 2, 14.

9Sk 16, 4.

10Ef 2, 15.

11Viz. sv. Ignatij Antiochejský, Ad Magnes. 13,1; sv. Barnabáš,  Epist. 1,6; Origénes, De Prinip. I, 7.

12Sv. Cyril Jeruzalémský, Catech. IV, 3.

13Ibid. IV, 2.

14Ibid. V, 10.

15Ibid. IV, 2. Μέγιστον κτῆμά ἐστι τὸ τῶν δογμάτων μάθημα.

16Sv. Řehoř Theolog, Orat. 40, 45 /PG 36, 424; srov. Sv. Basil Veliký, In psalm. 44, 4.

17Sv. Řehoř Nysský, Epist. 24.

18Sv. Jan Zlatoústý, In Genes. Hom. 11, 5.

19Vincent Lerinský, Commonit. I, 18 / PL50, 664.

20Viz. VI. ekumenický sněm, pravidlo  I.



 
 ©   ORTHODOXIA CHRISTIANA  |  SPRAVCE@ORTHODOXIACHRISTIANA.CZ  |  DESIGN WWW.GREY-WOLF.CZ  |  PROGRAMMING WWW.MCTECH.CZ