Nejčtenější články
Ctihodná Myrtidiotissa, asketka z Klissoury

Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část I. - úvod

O nové eklesiologii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje

14. září: ke svátku Povýšení Svatého Kříže

o. Jiří Ján: Cesta k „Velkému a svatému sněmu“ Pravoslavné církve





























Zasílání novinek
Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, zadejte svoji e-mailovou adresu:

ZE ŽIVOTA NAŠÍ CÍRKVE > Encykliky > Synodní encyklika ke svátku Narození Krista 2016

Synodní encyklika ke svátku Narození Krista 2016

 


Orel

Řecká pravoslavná starostylní církev
Posvátný synod
Kannigos 32
106 82 Athény
Řecko

Protokol č. 2535

 

Synodní encyklika ke svátku Narození Krista 2016

" Stal se člověkem, abychom se my mohli stát bohy."


Milovaní otcové a bratři, milované děti v Pánu!

Narození našeho Pána Ježíše Krista ve světě, v judském Betlémě, před dvaceti stoletími, znamenalo Vtělení Boha Slova a zjevení Boha na zemi:  "Bůh se zjevil v těle "(I. Tim. 3,16). Syn Boží se zjevil v těle jako Bohočlověk, aby v nás obnovil božský život, od kterého jsme odpadli.

Kristus se z nepředstavitelné lásky k člověku vtělil, aby člověk mohl být zbožštěn: "Syn Boží se stal Synem člověka," zdůrazňuje sv. Athanáš Veliký, "aby se synové člověka, tedy Adamovi synové, mohli stát syny Božími. "

Všem těm, kteří s vírou přijali Boží zjevení, náš Pán "dal moc stát se syny Božími " ( Jan 1,12). Když Bůh uděluje dar synovství, představuje to pro člověka největší možnou důstojnost a hodnotu. Bohu věrný člověk se od toho okamžiku stává milostí dítětem Nejvyššího, všemohoucího a nesmrtelného Boha.

Jak je dobře známo, člověk byl od počátku stvořen "jako obraz Boží", ale po pádu se tento obraz poškodil a ztratil svoji královskou Milost; člověk narušil svůj synovský vztah s Bohem Otcem.

Narozením Krista však byl člověk zbožštěn, neboť byl sjednocen s tělem Krista, vtělen do Církve, jíž je Kristus hlavou.

Boholidskému tělu Církve byla dána všechna milost Trojjediného Božství, která zachraňuje člověka od hříchu, obnovuje ho, posvěcuje a zbožšťuje ho.

* * *

Každému z nás je však milost dána "podle míry obdarování Kristova" (Ef 4, 7). Kristus uděluje svoji milost, "podle naši vlastní práce" (I Kr 3, 8), v míře našich ctností a účastenství na svatých Tajinách.

Skrze svatý křest jsme začleněni do Pravoslavné církve, a skrze přijímání Těla a Krve Kristovy jsme sjednoceni jak s Ním, tak i mezi sebou navzájem. Naše vlastní přispění je ale nutné pro uskutečňování tohoto charismatického daru, stejně tak i pro jeho zachování a růst. Člověk musí svobodně toužit a zápasit o své zbožštění. Obdrželi jsme milost Božského synovství a byli jsme zapsáni do Církve jako děti Boží, ale je na nás, do jaké míry dokážeme zpřítomnit tuto milost v našich životech.

Z toho zcela jasně plyne, že musíme vést nepřetržitý zápas proti světu, tělu a ďáblu, který útočí proti našemu Božskému povolání a usiluje o to, aby nás zajal. Nezapomínejme na to, že Církev se skládá z bojovníků a kajícníků, kteří si přejí nejen morální zdokonalování, ale také svatost, sjednocení s Bohem milostí a zbožštění!

* * *

Proto je třeba neustále posilovat naši víru a naši nejistou vůli, abychom dokázali odmítat touhu po naplňování klamavých a hříšných požitků, které nás odcizují a vzdalují od Božského nemluvněte. Přijetí a naplnění Božského synovství a uspokojení hříšných tužeb jsou dvě naprosto nesmiřitelné věci.

Jak ale setrvat v Božském synovství, jak se vyhnout útoků zlých myšlenek, které na nás neustále napadají s cílem odklonit nás z cesty ke spáse?

Rozhodujícím faktorem je zachování vnitřní blízkosti Krista, našeho Spasitele. Živá víra, nepřetržitá modlitba, skutky lásky a milosrdenství, trpělivost během trápení a pokušení; to vše udržuje a upevňuje naše společenství a blízkost s Kristem. Pokání, odpuštění a přijímání přečistých Tajin, kterému předcházela duchovní příprava, půst a odříkání; to vše oživuje a obnovuje naši jednotu s Kristem.

Intenzivní a vytrvalé modlitby k Bohu našemu jedinému Osvoboditeli od nás vzdalují zlé myšlenky. Nejsladší Pán Ježíš Kristus, když k němu člověk volá o pomoc, "vchází do skrytého místa duše" a vyhání těžké jho a hořké otroctví zlých myšlenek (sv. Makárius egyptský).

* * *

Milované děti v Pánu!

Zamysleme se a pamatujme na to, že v životě vzdáleném od Boha a Jeho svaté Církve, která jediná plně uchovává Božské učení a metodu k dosažení očištění a posvěcení, existují jen omyly, hříchy a zkáza.

Naše Pravoslavná církev nás díky své duchovní tradici vede bezpečnou cestou světců, hierarchů a duchovních otců směrem ke správnému pochopení a zakoušení víry a tím ke sjednocení s Vtěleným Slovem.

Všichni ti, kteří se bouří proti svým zákonným a kanonickým pastýřům, narušují Božský řád a svazují sami sebe destruktivními pouty svévole.

Nechť žijeme ve skutečném obnovení našeho Božského synovství, inspirovaného nadějí na nebeský výstup a posilovaného zápasem o dosažení ctnosti a svatosti.

Nechť Ten, kdo se narodil, Pán Ježíš Kristus, náš Spasitel, nás zachová v pravé víře, vzdálené jakýchkoliv chybných učení a herezí, zejména pan-hereze ekumenismu; víře vzdálené od démonických útoků a pastí; víře vzdálené mnoholičným podobám apostaze současného světa, ve kterém žijeme.

Nechť nás Pán také zbaví zlých myšlenek sebedostatečnosti, chamtivosti, tělesné žádostivosti, a nenávisti a daruje nám věčný život a spásu. Amen!

 

Narození našeho Spasitele Ježíše Krista 2016

 

Kristus se rodí!

S otcovskými pozdravy a požehnáním


arcibiskup athénský Kallinikos
a ostatní členové Posvátného synodu



 
 ©   ORTHODOXIA CHRISTIANA  |  SPRAVCE@ORTHODOXIACHRISTIANA.CZ  |  DESIGN WWW.GREY-WOLF.CZ  |  PROGRAMMING WWW.MCTECH.CZ