Nejčtenější články
Ctihodná Myrtidiotissa, asketka z Klissoury

Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část I. - úvod

O nové eklesiologii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje

14. září: ke svátku Povýšení Svatého Kříže

o. Jiří Ján: Cesta k „Velkému a svatému sněmu“ Pravoslavné církve





























Zasílání novinek
Pokud chcete dostávat upozornění na nové články, zadejte svoji e-mailovou adresu:

EKUMENISMUS > Z historie pravoslavného ekumenismu > Theologická konference „Svatý a velký sněm: velkolepá příprava bez nadějných vyhlídek“

Theologická konference „Svatý a velký sněm: velkolepá příprava bez nadějných vyhlídek“

Theologická konference „Svatý a velký sněm: velkolepá příprava bez nadějných vyhlídek“Ve středu 23. března se v Athénách uskutečnila celodenní theologická konference s názvem „Svatý a velký sněm,
velkolepá příprava bez nadějných vyhlídek“.

Konferenci zorganizovaly čtyři metropolie Řecké novostylní pravoslavné církve (pirejská, glyfádská, gortynská a kythirská) společně se spolkem „Shromáždění duchovních a laiků“. Konference se zúčastnili biskupové, kněží, igumeni, igumeny, mnichové, monašky, theologové a univerzitní profesoři, předsedové a členové různých pravoslavných organizací a spolků a téměř tisíc věřících. Konference byla živě přenášena rozhlasovým i televizním vysíláním.

Na začátku konference, která byla v podstatě jedním velkým přednáškovým maratonem rozděleným do čtyř částí, pronesl krátký proslov také biskup Longinus z Ukrajinské pravoslavné církve moskevského patriarchátu. Posluchači měli možnost vyslechnout celkem 14 přednášek. Přestože cílem konference bylo především informovat širokou veřejnost věřících Řecké pravoslavné církve, většina přednášek splňovala také standardní akademická a theologická kritéria. Velice pozitivním faktem byla také skutečnost, že do několika dnů po konferenci byly texty všech přednášek publikovány na internetu. A tak řečtí pravoslavní věřící – oproti věřícím ostatních místních církví – získali další příležitost zodpovědným způsobem se seznámit s dogmatickými, kanonickými a historickými výzvami, které před ně klade tato klíčová událost novodobé historie Pravoslavné církve.

Uveďme názvy alespoň těch nejzajímavějších přednášek:

Metropolita Hierotheos (Vlachos), „Theologie a politika“

Metropolita Jeremiáš gortynský, profesor starozákonní theologie, „Zápasy starozákonních proroků za čistotu víry v pravého Boha“

o. Georgios Metallinos, známý theolog a historik, bývalý děkan athénské theologické fakulty, „Theologické dialogy a jejich nezdar“

o. Thedodoros Zisis, patrolog a učitel na theologické fakultě soluňské univerzity, „Starý a nový kalendář a společné slavení Paschy“

Dimitrios Tselenggidis, profesor dogmatické theologie na stejné fakultě, „Může pravoslavný sněm udělit eklesiologický status jinoslavným společenstvím a nově definovat identitu Církve? (Výzva chystaného Velkého sněmu)“

Archimandrita Athanasios Anastasiou, „Neúčast duchovních a věřících. Všepravoslavný sněm bez celku pravoslavných“

o. Peter Hees, „Uznání křtu nepravoslavných jako základ nové eklesiologie“

o. Anastasios Gkotsopoulos, „Posvátné kánony a sněmovní text Vztahy Pravoslavné církve ke zbylému křesťanskému světu“

Na závěr konference se její účastníci dohodli na zformulování společného „Závěrečného prohlášení“. Protože se jedná o poměrné rozsáhlý text rozdělený do jedenácti bodů, přinášíme našim čtenářům alespoň výtah základních myšlenek.

1. Theologie Církve je plodem Božího zjevení, zkušeností Letnic. Pokud nějaký sněm netheologizuje pravoslavně, nemůže být považován za skutečný pravoslavný sněm. V případě, že účastníci sněmu nedosáhli zkušenosti zbožštění, nebo alespoň nekráčejí ve šlépějích těch, kteří takové zkušenosti dosáhli, a formulují nepravoslavné učení, nemůže takový sněm být přijat. Dnes jsou vysoce postavené osoby církevní hierarchie pod vlivem politických činitelů.

2. Historie přípravy velkého sněmu, jeho témata, předsněmovní texty a prohlášení jeho organizátorů jasně poukazují jak na nedostatek synodality, tak na nedostatky v theologické správnosti textů připravených ke schválení na sněmu.

3. Rozhodnutí, které umožňuje účast pouze 24 biskupům z každé místní církve, je v rozporu s kanonickou a sněmovní tradicí. Je také nepřijatelné, aby každá místní církev disponovala jedním hlasem. Hlas náleží každému biskupovi zvlášť. Není možné také souhlasit s tím, že témata a jednací řád jsou již předem rozhodnuta bez toho, aniž by prošla sněmovním schválením v místních církvích.

4. Zcela chybí kritické zhodnocení dosažených výsledků v theologických rozhovorech mezi Pravoslavnou církví a ostatními křesťanskými společenstvími, stejně jako zhodnocení účasti v ekumenickém hnutí a SRC.

5. Text „Vztahy Pravoslavné církve ke zbylému křesťanskému světu“ obsahuje celou řadu theologických nedůsledností a protikladů. Na jednu stranu se v textu uvádí, že Pravoslavná církev je tou „jednou, svatou, obecnou a apoštolskou Církví“. Ovšem v šestém článku se setkáváme s protikladnou formulací „Pravoslavná církev uznává historickou existenci jiných křesťanských církví a vyznání, se kterými se nenachází v obecenství“. Pokud je Církev jedna, jak je možné mluvit o jiných křesťanských církvích? Je zela zřejmé, že tyto jiné církve jsou jinoslavné. Ovšem pravoslavní v žádném případě nemohou jinoslavné „církve“ nazývat „církvemi“. Neboť z hlediska dogmatické theologie nemůžeme mluvit o množství „církví“, které mají různá dogmata a navíc v mnoha theologických oblastech. Z toho plyne, že není theologicky správné, abychom uznávali – o to více institucionálně – jejich eklesiální přirozenost v době, kdy se nacházejí mimo „jednu, svatou, obecnou a apoštolskou Církev“.

Další theologický protimluv spočívá v následujícím. Na začátku zmíněného článku se uvádí: „Jednota Církve v souladu s její ontologickou přirozeností nemůže být nikdy narušena.“ Ovšem na konci stejného článku se píše, že účast Pravoslavné církve v ekumenickém hnutí má „jako svůj objektivní cíl urovnání cesty vedoucí k jednotě“. Zde je třeba se ptát: Pokud jednota Církve je daný fakt, jaký druh jednoty církví je předmětem usilování v rámci ekumenického hnutí? Že by tím byl myšlen návrat západních křesťanů do JEDNÉ a jediné Církve? Něco takového však neplyne ani z obsahu, ani z duchu celého textu. Ba naopak čtenář získává dojem, že daným východiskem je rozdělení Církve a že ti, kteří se účastní dialogů, tak činí s ohledem na zničenou jednotu Církve.

6. Výše zmíněný text stojí na nové ekumenické eklesiologii, která má svůj základ v uznání křtu všech křesťanských denominací, tedy v tzv. theologii křtu. Přijal ji také II. vatikánský koncil. Pro získaní kanonické opory pro svoji nepravoslavnou eklesiologii se autoři textu odvolávají na 7. kánon II. ekumenického sněmu a 95. kánon VII. ekumenického sněmu. Výše zmíněné kánony však pojednávají pouze o způsobu přijetí heretiků do Církve, a nikoliv o uznání eklesiálního charakteru heretických společenství. V žádném případě nemohou sloužit jako základ pro uznání platnosti svátostí jinoslavných.

7. Výše zmíněný text nikde nemluví o existenci prelesti, hereze. Jako by neexistovala žádná deformace církevní nauky a života v křesťanském světě za hranicemi Pravoslaví. Autorům jde pouze o sjednocení „církví“, a nikoliv o sjednocení v Kristově Církvi.

8. Obraz, který výše zmíněný text vytváří o Světové radě církví, je klamný a uměle vytvořený. Začlenění Pravoslavné církve do SRC je zapřením jejího eklesiologického sebechápání.

9. Změna církevního kalendáře, kterou v roce 1924 uskutečnil Ekumenický patriarchát a Řecká pravoslavná církev, byla jednostranná a nezákonná. Zničila liturgickou jednotu místních pravoslavných církví a způsobila schismata a rozdělení. Chystaný sněm se měl touto otázkou zabývat a vyléčit rány, které tato změna způsobila. Místo toho se však pravoslavní pod tlakem katolíků a protestantů začali zabývat otázkou nové paschálie.

10. Ekumenické sněmy se svolávaly pokaždé, když nějaká hereze začala napadat a zpochybňovat pravdu zakoušenou Církví a její vyjádření ze strany církevního společnenství. Chystaný sněm naopak místo toho, aby vymezil pravoslavnou víru vůči herezi, se svolává, aby poskytl kanonické uznání a schválení panherezi ekumenismu. Příprava a sněmovní témata jsou výsledkem nadvlády církevní oligarchie, která prezentuje neplodnou, akademickou theologii separovanou od živého Těla Církve. Nejzazší autoritou, která rozhoduje o platnosti sněmů, je celek či plnost Církve (duchovní a laikové). Tato autorita je však v chystaném sněmu zcela nepřítomná.

11. Dalším předpokladem platnosti chystaného sněmu je otázka uznání sněmu v letech 879–880 (sv. Fotios Veliký) a sněmu v roce 1351 (sv. Řehoř Palama) jako osmého a devátého ekumenického sněmu. Něco takového však nevyplývá ani ze schváleného programu, ani ze sněmovních textů.

Na konci svého prohlášení účastníci konference zformulovali následující zhodnocení připravovaného Velkého sněmu Pravoslavné církve:

„Chystaný Velký a svatý sněm nebude ani velký, ani svatý, protože na základě toho, jak se vyvíjel až do dneška, je zřejmé, že se neshoduje se synodální a kanonickou tradicí Pravoslavné katholické církve a že jeho konání nebude skutečně ryzím pokračováním velkých ekumenických a místních sněmů. Způsob, jakým jsou zformulovány předsněmovní texty dogmatického charakteru, nenechává žádných pochyb o tom, že chystaný sněm je svolán pro to, aby poskytl eklesiologický status nepravoslavným společenstvím a rozšířil tak kanonické a charismatické hranice Církve. Ovšem žádný všepravoslavný sněm nemůže definovat identitu Církve odlišným způsobem, než jak tomu bylo doposud. Neexistují také žádná fakta svědčící o tom, že chystaný sněm přistoupí k odsouzení současných herezí a především panhereze ekumenismu. Naopak vše ukazuje na to, že chystaný Velký a svatý sněm se snaží ekumenismus legalizovat a upevnit. Proto, nehledě na potenciální závěry učiněné na tomto sněmu v duchu ekumenismu, jsme si absolutně jisti, že duchovní a věřící je nepřijmou a samotný sněm se zapíše do církevní historie jako lžisněm.“


http://www.romfea.gr/diafora/7269-porismata-psifisma-imeridas-gia-tin-agia-kai-megali-sunodo





 
 ©   ORTHODOXIA CHRISTIANA  |  SPRAVCE@ORTHODOXIACHRISTIANA.CZ  |  DESIGN WWW.GREY-WOLF.CZ  |  PROGRAMMING WWW.MCTECH.CZ